4 C 123/2023-40 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 11. 2022 domáhal zaplacení částky 18.166,80 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.341,13 Kč za období od 18. 9. 2019 do 17. 10. 2022, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 18.166,80 Kč od 18. 10. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.414,93 Kč za období od 3. 3. 2022 do 17. 10. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18.166,80 Kč od 18. 10. 2022 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 18. 9. 2019 uzavřel s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru k účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému k jeho běžnému účtu kontokorentní úvěr, který umožňoval žalovanému přečerpat peněžní prostředky na jeho běžném účtu až do výše sjednaného úvěrového rámce 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do jednoho roku ode dne jeho prvního čerpání a současně platit úroky z úvěru ve výši 18,90 % ročně z přečerpaného zůstatku na účtu. V případě řádného splacení úvěru byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr opakovaně s tím, že úvěr musel být splacen nejpozději vždy do jednoho roku od jeho čerpání. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že na jeho běžném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který přes opakované výzvy žalobce nevyrovnal. Žalobce proto Smlouvu dne 1. 3. 2022 vypověděl a dne 2. 3. 2022 převedl pohledávku z běžného účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Ke dni zesplatnění dlužil žalovaný na jistině částku ve výši 18.166,80 Kč, kterou přes opakované výzvy žalobce dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 4. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 8. 9. 2016 bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 8. 9. 2016 uzavřena smlouva o finančních službách, na jejímž základě se žalobce zavázal zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. 5. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18. 9. 2019 a z detailu zadané operace ze dne 18. 9. 2019 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 18. 9. 2019 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, který žalovanému umožňoval přečerpat peněžní prostředky na jeho běžném účtu č. [bankovní účet] až do výše 15.000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,90 % ročně s tím, že žádné pravidelné splátky sjednány nebyly a žalovaný byl oprávněn úvěr splácet dle svého uvážení. Celý úvěr však musel být splacen nejpozději do jednoho roku ode dne jeho prvního čerpání. Pokud byl celý úvěr včetně příslušenství řádně splacen, byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr opakovaně. 6. Z Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] platných od 1. 1. 2014 (dále jen„ VOP“) bylo zjištěno, že podle čl. 7 odst. 7.1 VOP byl žalobce oprávněn účtovat žalovanému poplatky v souladu se sazebníkem poplatků platným v době poskytnutí služby. Podle čl. 13 odst. 13.3 VOP byl žalobce oprávněn prohlásit veškeré dluhy včetně příslušenství za okamžitě splatné a Smlouvu vypovědět mimo jiné v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s plněním smluvního závazku. 7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 10. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobce dopisem ze dne 10. 1. 2022 vyzval žalovaného k úhradě nepovoleného debetního zůstatku ve výši 2.823 Kč a současně žalovaného upozornil, že pokud nebude dlužná částka uhrazena nejpozději do 28. 2. 2022, žalobce Smlouvu ke dni 1. 3. 2022 vypoví. 8. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 3. 2022 ve spojení s dodejkou ze dne 8. 3. 2022 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 18.444,36 Kč. 9. Z podkladů pre súdne konanie má soud za prokázané, že žalovaný po převedení dlužné částky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků na dlužnou částku ničeho neuhradil. Ke dni 31. 10. 2022 dlužil žalovaný na jistině částku ve výši 18.166,80 Kč, na úrocích z úvěru částku ve výši 1.414,53 Kč a na úrocích z prodlení částku ve výši 1.503,87 Kč. 10. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 17. 10. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 17. 10. 2022 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 18.166,80 Kč s příslušenstvím s upozorněním na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě umožnil žalobce žalovanému přečerpat peněžní prostředky na jeho běžném účtu až do výše sjednaného úvěrového rámce 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr průběžně splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,90 % ročně a současně nepřekročit sjednanou výši úvěrového rámce. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť překročil sjednaný limit úvěrového rámce, čímž na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný přes výzvu žalobce včas nevyrovnal. Žalobce proto Smlouvu vypověděl, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobci celou dlužnou částku včetně příslušenství, což však přes opakované výzvy žalobce dosud neučinil. 12. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 13. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. o. z. Podstatou smlouvy o úvěru je závazek úvěrujícího poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující své smluvní povinnosti řádně splnil a poskytl žalovanému úvěr formou přečerpání peněžní prostředků na jeho běžném účtu až do výše 15.000 Kč. Žalovaný naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť na svém běžném účtu překročil sjednaný úvěrový limit, čímž na jeho běžném účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který přes výzvu žalobce ve stanovené lhůtě nevyrovnal. Žalobce proto v souladu čl. 13 odst. 13.3 VOP Smlouvu vypověděl a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství. Žalovaný však přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku dosud nezaplatil. Právo žalobce na zaplacení úroku z úvěru z dlužné jistiny vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 o. z. s tím, že žalobce požadoval úroky z úvěru pouze ve výši 11,75 % ročně. Žalovaný se nezaplacením úvěru řádně a včas dostal do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce požadoval ode dne následujícího po odeslání předžalobní výzvy do zaplacení. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu zcela důvodnou, a proto jí ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve