4 C 96/2023-34 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou ze dne 1. 9. 2022, soudu doručenou téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 15.000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Nárok odůvodnil tím, že mezi ním a žalovaným, který byl jeho zaměstnancem od 10. 7. 2018 do 31. 8. 202, byla dne 3. 5. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční částku 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit po splátkách ve výši 10.000 Kč počínaje měsícem červnem 2021 a konče měsícem říjnem 2021, a to na účet žalobce. Splátky měly být sraženy ze mzdy žalovaného. Sraženo bylo celkem 35.000 Kč, a to tak, že za měsíc červen 10.000, za červenec 10.000 Kč a v srpnu bylo sraženo 5.000 Kč a z následného pracovního poměru u [právnická osoba] [anonymizováno] bylo za září sraženo 10.000 Kč, neboť žalovaný k 31. 8. 2021 u žalobce pracovní poměr ukončil. Žalovaný následně ukončil pracovní poměr i u uvedené společnosti, a další srážky mu tedy nemohly být provedeny. Žalovaný nezaplatil částku 15.000 Kč. Žalovaný měl dle tvrzení dlužnou částku uznat prostřednictvím textové SMS zprávy s termínem splnění nejpozději do 26. 8. 2022. Žalovaný dlužnou částku i přes opakované výzvy nezaplatil. Žalovaný se k návrhu nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Z listiny označené jako„ Smlouva o zápůjčce“ má soud za prokázané, že tato byla podepsána mezi žalobcem, coby zapůjčitelem, a žalovaným, coby vydlužitelem, dne 3. 5. 2021. Předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalovanému finanční částku 50.000 Kč, a to bezhotovostně dne 5. 5. 2021 a závazek žalovaného tuto částku žalobci vrátit do 30. 10. 2021 formou měsíčních splátek ve výši 10.000 Kč počínaje měsícem červnem 2021, které budou sraženy ze mzdy žalovaného na účet žalobce. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena do 12 dne v měsíci. Z pracovní smlouvy ze dne 10. 7. 2018 má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnancem žalobce. Z výpisů z účtů a výplatních pásek má soud za prokázané, že žalovanému bylo ze mzdy sraženo celkem 35.000 Kč. Z přepisu SMS ze dne 15. 8. 2022 vyplývá, že právní zástupce žalobce měl žalovanému sdělit, že souhlasí uhradit splátku ve výši 5.000 Kč – splátka na dluh 15.00 Kč na účet č. [bankovní účet] do 22. 8. 2022, s tím, že poté bude podána žaloba. Z ostatních předložených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. Dle ust. § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle ust. § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Účastníci uzavřeli dne 3. 5. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 50.000 Kč Částku žalovaný obdržel převodem na účet. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku zaplatil formou měsíčních splátek ve výši 10.000 Kč od měsíce června 2021 do října 2021, a to prováděním srážek ze mzdy. Splatnost jednotlivých splátek byla stanovena do 12. dne v měsíci. Žalovaný však zaplatil pouze částku 35.000 Kč a se zbývající částkou, tj. 15.000 Kč, zůstal v prodlení. Žalovaný měl dle tvrzení žalobce dlužnou částku uznat, avšak, aby bylo uznání dluhu platné, musí splňovat formální požadavky uvedené ve shora citovaném ust. § 2053 o. z., tj. musí se jednat o písemné prohlášení dlužníka, že uznává konkrétní dluh, který musí být dostatečně specifikován a je potřeba, aby uznání bylo žalovaným podepsáno. Soudu však žádné takové uznání nebylo předloženo, neboť přepisy textových zpráv, nemohou být za uznání dluhu považovány, když nenaplňují uvedené formální požadavky uznání dluhu. I přes výše uvedené, shledal soud žalobu důvodnou, a proto jí ve výroku I. vyhověl. Soud žalobci přiznal i nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 podle § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení s peněžitým dluhem vůči žalobci. S ohledem na to, že žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení, přiznal soud tento ve výši 8,5 % ročně na rozdíl od žalovaným uvedené výše 15 % ročně, neboť žalovaný se ocitl v prodlení od 13. 10. 2021, nikoli až od 1. 9. 2022, od kterého žalobce úrok z prodlení požaduje, přičemž ke dni 13. 10. 2021 byl zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 %. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7.231,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15.000 Kč sestávající z částky 1.700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 850 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1.700 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.150 Kč ve výši 1.081,50 Kč.