5 C 139/2021-46 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 1. 2. 2021, domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20.774 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného nájemného a služeb spojených s užíváním bytu. Návrh žalobce odůvodnil tím, že s žalovanými uzavřel dne 15. 5. 1997 nájemní smlouvu na družstevní byt [číslo] o velikosti 3+1 ve II. podlaží v domě [číslo] v [obec]. Žalovaní jako společní nájemci a společní členové družstva se ve smlouvě zavázali platit žalobci předpisy úhrad nájemného a služeb spojených s užíváním bytu, a to měsíčně do konce běžného měsíce. Žalovaní tyto úhrady přestali žalobci platit, na základě měsíčního předpisu úhrad platného ke dni 1. 1. 2020 tak dluží za období 01/ 2020 doplatek ve výši 1.050 Kč, za období 04/ 2020 - 07/ 2020 částku 2.690 Kč měsíčně, za období 10/ 2020 - 11/ 2020 částku 2.690 Kč měsíčně, za období 12/ 2020 doplatek ve výši 90 Kč, což činí celkem 17.280 Kč. Dále dluží žalovaní žalobci roční vyúčtování za období 2017 ve výši 1.242 Kč, za rok 2018 ve výši 1.637 Kč a za rok 2019 ve výši 615 Kč, celkem tak za vyúčtování 2017 - 2019 činí dlužná částka 3.494 Kč Celkem tak žalovaní dluží žalobci z výše uvedených titulů částku 20.774 Kč. Žalobce vyzval žalované k úhradě dluhu pokusem o smír – předžalobní výzvou ze dne 13. 1. 2021, odeslanou dne 18. 1. 2021. Žalovaní dluh nezaplatili. Žalobce rovněž požaduje úrok z prodlení za každou jednotlivou dlužnou částku úhrad nájemného vždy od šestého dne následujícího po dni splatnosti jednotlivé platby, tedy od 6. dne v příslušném měsíci do zaplacení, a úrok z prodlení za každou jednotlivou dlužnou částku vyúčtování vždy ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivé platby, tedy od 1. 9. v příslušném roce do zaplacení. 2. Žalovaní se na výzvu soudu nikterak nevyjádřili, po celou dobu řízení zůstali nečinní. 3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobce současně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaní se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřili, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Soud ve věci provedl dokazování na základě doložených listin, konkrétně dle nájemní smlouvy o nájmu bytu ze dne 15. 5. 1997, měsíčního předpisu úhrad za užívání bytu a služeb spojených s užíváním bytu platného od 1. 1. 2020, aktuálního salda na jméno žalované 1. ze dne 11. 1. 2021, vyčíslení dluhu k 31. 12. 2020, vystaveného dne 13. 1. 2021 na jméno žalované 1., pokusu o smírné řešení věci - předžalobní výzvy ze dne 13. 1. 2021 a potvrzení o odeslání ze dne 18. 1. 2021. Na základě uvedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Dle smlouvy o nájmu bytu ze dne 15. 5. 1997 žalobce jakožto pronajímatel přenechal žalované 1. jakožto člence družstva do nájmu byt [číslo] v domě [adresa] v [obec] [anonymizována dvě slova]. Spolu s žalovanou 1. vzniklo právo společného nájmu bytu jejímu manželovi – žalovanému 2. Žalovaní se ve smlouvě zavázali platit žalobci za užívání bytu nájemné a platbu za služby spojené s užíváním bytu, splatné vždy měsíčně do konce běžného měsíce. 6. Z měsíčního předpisu úhrad za užívání bytu a služeb spojených s užíváním bytu, vystaveného na jméno žalované 1., platného od 1. 1. 2020, soud zjistil, že od 1. 1. 2020 výše měsíčního předpisu úhrad za užívání předmětného bytu činila 1.860 Kč, a výše úhrad za služby spojené s užíváním bytu činila 830 Kč, celková částka měsíční úhrady tak činila 2.690 Kč. 7. Z aktuálního salda vystaveného na jméno žalované 1. dne 11. 1. 2021 soud zjistil, že za účetní období 2020 činil celkový nedoplatek na nájemném 17. 280 Kč. 8. Z vyčíslení dluhu k 31. 12. 2020, vystaveného dne 13. 1. 2021 na jméno žalované 1., soud zjistil, že tento činil za shora popsaná období částku 17. 280 Kč a dále na vyúčtování za období 2017 – 2019 částku 3.494 Kč. 9. Z dopisu ze dne 13. 1. 2021, označeného jako pokus o smírné řešení věci - předžalobní výzva, soud zjistil, že žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, vyzval žalovanou 1. k úhradě dlužné částky ve výši 20.774 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení), a to ve lhůtě do 7 dnů od doručení této výzvy. Dle podací stvrzenky ze dne 18. 1. 2021 došlo tohoto dne k odeslání zásilky žalované 1. 10. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné (§ 2201 o. z.). 11. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (ustanovení § 1968 věta první o. z.). 12. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (ustanovení § 1970 o. z.). 13. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. V řízení bylo prokázáno, že žalobce jakožto vlastník předmětné nemovitosti – bytu, tento přenechal jako člence družstva žalované 1. k úplatnému užívání na základě nájemní smlouvy uzavřené dle § 2201 a násl. o. z. s tím, že spolu s žalovanou 1. vzniklo k tomuto bytu právo společného nájmu i žalovanému 2. jakožto manželovi žalované 1. Žalovaní řádně nehradili ujednané platby nájemného a s ním související platby, za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 tak činil jejich dluh na těchto platbách částku 17.280 Kč. Dále žalovaní neuhradili žalobci roční vyúčtování za rok 2017 ve výši 1.242 Kč, za rok 2018 ve výši 1.637 Kč a za rok 2019 ve výši 615 Kč, celkem tak za vyúčtování za roky 2017 - 2019 neuhradili částku 3.494 Kč Celkem tak žalovaní neuhradili žalobci z výše uvedených titulů částku ve výši 20.774 Kč. Žalobce požadoval přiznání této částky spolu se zákonným úrokem z prodlení za každou jednotlivou dlužnou částku úhrad nájemného vždy od šestého dne následujícího po dni splatnosti jednotlivé platby, tedy od 6. dne v příslušném měsíci do zaplacení, a za každou jednotlivou dlužnou částku vyúčtování vždy ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivé platby, tedy od 1. 9. v příslušném roce do zaplacení. Žalovaní v řízení ničeho netvrdili, do řízení ničeho nevnesli, nevyvrátili skutková tvrzení a důkazy žalobce, ani neprokázali jejich opak. Na základě uvedeného tak soud nárok žalobce shledal oprávněným, a proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovaným povinnost, aby žalobci zaplatili společně a nerozdílně dlužnou částku, a to včetně zákonného úroku z prodlení z uplatněných částek v zákonné výši sazby, neboť tento je v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soudu je současně z úřední činnosti známo, že ke dni prodlení 1. 9. 2018 činila repo sazba České národní banky 1 %, ke dni prodlení 1. 9. 2019, 6. 2. 2020, 6. 5. 2020 a 6. 6. 2020 činila repo sazba České národní banky 2 %, a ke dni prodlení 6. 7. 2020, 6. 8. 2020, 1. 9. 2020, 6. 11. 2020, 6. 12. 2020 a 6. 1. 2021 činila repo sazba České národní banky 0,25 %, a proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši, z požadovaných částek a vždy od příslušného dne do dne zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. 15. Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalovaným. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), dle níž činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. celkem částku 5.820 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) a. t., každý ve výši 1.940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé). K těmto náleží tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., což činí částku 900 Kč. Advokátovi žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.720 Kč, což činí částku 1.411,20 Kč Náklady za právní zastoupení tak činí celkem částku ve výši 8.131,20 Kč. Za soudní poplatek žalobce zaplatil částku ve výši 832 Kč. Celkové náklady řízení, na jejichž náhradu má žalobce nárok, tak činí částku 8.963,20 Kč, tato náhrada je přitom splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 16. Lhůtu k zaplacení soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř).