5 C 230/2021-157 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou, doručenou soudu dne 11. 6. 2021, se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 10.864,22 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z úroku 21,99 % ročně z částky 10.864,22 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 10.864,22 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení ve výši 9,75 %, a dále náhrady nákladů řízení ve výši 7.479,20 Kč. Uvedl, že jeho právní předchůdce (společnost [právnická osoba]), uzavřel se žalovaným dne 5. 12. 2016 smlouvu o bankovních produktech a službách. V uvedené smlouvě se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet, a dále se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka převedla dne 5. 11. 2018 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 10.864,22 Kč na nově zřízený úvěrový účet za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu banka prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 11. 3. 2019, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 10.864,22 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z částky 10.864,22 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % p. a. z částky 10.864,22 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobce na žalobce, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému odeslal dne 24. 2. 2021 výzvu k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021, obsahující výzvu k uhrazení dluhu i předžalobní výzvu dle §142a o. s. ř. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 5. 12. 2016, uzavřené mezi [právnická osoba], jako bankou a žalovaným jako klientem, a z dispozic k této smlouvě z téhož dne soud zjistil, že žalovanému byl právním předchůdcem žalobce poskytnut k jeho běžnému účtu úvěr [anonymizováno], s úrokovou sazbou 21,99 %, který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet minimální měsíční kreditní příjem 50 % povoleného limitu a nepřekročit povolený limit. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 12. 3. 2019 a podacího archu z téhož dne soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dluh žalovaného na úvěrovém účtu ve výši 10.864,22 Kč zesplatnil ke dni 11. 3. 2019 a současně vyzval žalovaného k jeho úhradě nejpozději do 26. 3. 2019. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, přílohy č. 1 k této smlouvě a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že pohledávka právního předchůdce žalobce za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru shora byla postoupena na žalobce a žalovanému byla tato skutečnost oznámena. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu v celkové výši 15.562,65 Kč s tím, že pokud tak neučiní, má brát tuto výzvu jako předžalobní výzvu. Z podacího lístku pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu právní zástupce žalobce dne 24. 2. 2021 žalovanému odeslal. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je pohledávka žalobce vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“), kterou soud s ohledem k uvedenému kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Na základě výše uvedených skutkových zjištění v návaznosti na citovaná ustanovení právních předpisů vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 5. 12. 2016 kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 7.000 Kč. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy neplnil a z tohoto důvodu právní předchůdce žalobce úvěr v celé výši ke dni 11. 3. 2019 zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobce na žalobce. Žalobce žalovanému odeslal dne 24. 2. 2021 předžalobní výzvu dle §142a o. s. ř. ze dne 23. 2. 2021. Žalovaný v řízení neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení, ani neoznačil žádné důkazy. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, proto jí v celém rozsahu vyhověl. Kromě dlužné částky ve výši 10.864,22 Kč je důvodný i požadovaný úrok 21,99 % ročně z částky 10.864,22 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 10.864,22 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení ve výši 9,75 %. Úrok z prodlení shora je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soudu je současně z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2019, kdy se žalovaný dostal do prodlení, činila repo sazba České národní banky výši 1,75 % a žalobce tak měl nárok na úrok z prodlení v požadované sazbě 9,75 %. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“), dle níž činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 2. a. t. částku 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tedy celkem 1.200 Kč. K tomu náleží advokátovi žalobce daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč Náklady za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.452 Kč. Tato částka, spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, činí celkem částku ve výši 2.252 Kč, která je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.