5 C 233/2022-45 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou, zdejšímu soudu doručenou dne 1. 7. 2022, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 88.375 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 35.000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 14. 8. 2021 do zaplacení, z titulu smlouvy o zápůjčce. Uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřel dne 30. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalobcem žalovanému zapůjčena částka 35.000 Kč. Tuto částku žalovaný od žalobce převzal v hotovosti, což bylo potvrzeno samotným podpisem smlouvy. Splatnost zápůjčky byla sjednána po uplynutí 30 pracovních dnů ode dne podpisu smlouvy, tedy do 13. 8. 2021. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % ze zapůjčené částky, a to za každý měsíc prodlení. Zápůjčku 35.000 Kč žalovaný ke dni splatnosti žalobci neuhradil. Žalobce tak po žalovaném požaduje úhradu dlužné částky 35.000 Kč a vedle této částky po žalovaném žalobce požaduje v souladu s čl. V. smlouvy úhradu smluvní pokuty, kterou žalobce vyčíslil ke dni 14. 6. 2022 a která činí 53.375 Kč. Dále po žalovaném žalobce požaduje v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 35.000 Kč, a to od 14. 8. 2021 do zaplacení. Podáním ze dne 14. 3. 2023, doručeným zdejšímu soudu dne 15. 3. 2023, vzal žalobce žalobu z části zpět, a to co do částky 875 Kč, představující část jistiny pohledávky, resp. smluvní pokuty. Částečné zpětvzetí žaloby žalobce odůvodnil chybou při výpočtu výše smluvní pokuty, s tím, že výše smluvní pokuty činí za jeden měsíc prodlení částku 5.250 Kč, žalovaný byl ke dni podání žaloby v prodlení celkem deset kalendářních měsíců, a celková výše smluvní pokuty ke dni podání žaloby tak činí 52.500 Kč. Nadále tak po žalovaném požaduje úhradu částky ve výši 87.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35.000 Kč od 14. 8. 2021 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení. O tomto částečném zpětvzetí soud rozhodl usnesením ze dne 16. 3. 2023 č. j. 5 C 233/2022-30, které nabylo právní moci dne 22. 4. 2023, kterým řízení v části dotčené zpětvzetím shora zastavil (§ 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, kdy žalobce současně souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a žalovaný se na výzvu soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřil, a tedy jeho souhlas byl presumován, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. K prokázání svých tvrzení žalobce předložil smlouvu o zápůjčce ze dne 30. 6. 2021 a předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky ze dne 14. 6. 2022 s podacím lístkem z téhož dne. Ze smlouvy o zápůjčce shora soud zjistil, že tuto mezi sebou dne 30. 6. 2021 (kdy tuto smlouvu podepsal žalovaný) uzavřeli žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník, přičemž předmětem této smlouvy byla půjčka ve výši 35.000 Kč. Dle smlouvy žalobce žalovanému vyplatil v hotovosti dne 12. 4. 2021 částku ve výši 35.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit žalobci ve výši 35.000 Kč nejpozději do 30 pracovních dnů od podpisu této smlouvy. Pro případ prodlení se zaplacením dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15 % z půjčky za každý, i započatý měsíc prodlení. Na základě výzvy ze dne 14. 6. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 14. 6. 2022 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá (§ 2053 o. z.). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl a žalovaný od žalobce přijal zápůjčku ve výši 35.000 Kč, splatnou dne 13. 8. 2021, což oba účastníci stvrdili vlastnoručními podpisy smlouvy o zápůjčce. Soud má rovněž za prokázané, že žalobce žalovaného vyzval k vrácení dlužné částky před podáním žaloby. Soud tak má na základě shora uvedeného nárok uplatněný žalobcem za zcela oprávněný, přičemž žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, v řízení ničeho netvrdil, neoznačil a nedoložil žádné důkazy. Soud proto žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl ve výši žalobou uplatněného nároku (po částečném zpětvzetí shora) v částce 87.500 Kč. Soud rovněž přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení z částky 35.000 Kč ode dne následujícího po splatnosti dluhu (13. 8. 2021), tj. od 14. 8. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2021 činila repo sazba České národní banky 0,5 %, a proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % z výše uvedené částky 35.000 Kč. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným byl v tomto řízení žalobce, proto má tento právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů na právní zastoupení advokátem, kdy odměna advokáta činí 4.620 Kč za úkon právní služby, tedy za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále „a. t.“ (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní výzva, žaloba) částku 13.860 Kč, k této právnímu zástupci žalobce náleží hotové výdaje advokáta ve výši celkem 900 Kč za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14.760 Kč, představující částku ve výši 3.099,60 Kč Náklady za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 17.859,60 Kč. Dále žalobci náleží náhrada za část zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.500 Kč (žalobce zaplatil z jím původně uplatňované částky soudní poplatek ve výši 3.536 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, zaviněného žalobcem, však došlo ke snížení uplatňované, byť žalobci přiznané částky na částku, z níž by byl vybrán soudní poplatek pouze ve výši 3.500 Kč, a tento rozdíl nemůže jít k tíži žalovaného). Celkem tak náhrada nákladů řízení představuje částku ve výši 21.359,60 Kč, která je splatná na účet právního zástupce žalobce (§149 odst. 1 o. s. ř.), a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k zaplacení soud stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 o. s. ř).