5 C 49/2023-37 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne 7. 11. 2022 a doplněným dne 1. 12. 2022 a dne 9. 12. 2022 se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky ve výši 178.713,15 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 11.401,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13.474,07 Kč, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 178.713,15 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 178.713,15 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení ve výši 38.221,80 Kč. Uvedl, že dne 22. 10. 2019 uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 200.000 Kč a žalovaný se uvedený úvěr zavázal řádně splatit včetně smluvních úroků a poplatků, formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.663 Kč, vždy nejpozději do 18. dne v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobce. Pro případ porušení podmínek smlouvy se žalovaný zavázal vedle úroku z úvěru zaplatit rovněž úrok z prodlení z nesplacené částky v zákonné výši, a případné poplatky, náklady a smluvní pokuty dle platného ceníku. Žalovaný nedodržel své smluvní závazky, kdy nesplácel úvěr řádně a včas, a i přes opakované výzvy žalobce nedošlo ze strany žalovaného k zaplacení již splatných splátek úvěru. Ke dni 29. 1. 2022 došlo ze strany žalobce k zesplatnění úvěru, neboť žalovaný byl k tomuto dni v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný se tak počínaje následujícím dnem, tedy 30. 1. 2022, dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k neprodlenému vyrovnání dlužné částky, avšak bezúspěšně. Po zesplatnění úvěru žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy, zaslané žalovanému prostřednictvím jeho právního zástupce dne 21. 9. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce je osoba existující od 30. 12. 1991 a předmětem jeho činnosti je mimo jiné poskytování úvěrů. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 10. 2019, signované žalobcem a žalovaným, soud zjistil, že tuto uvedení uzavřeli za účelem poskytnutí úvěru v celkové výši 200.000 Kč s dohodnutou úrokovou sazbou 9,90 % ročně, splatný nejpozději do 18. 9. 2029 formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.663 Kč. Dále ze smlouvy soud zjistil, že mimo jiné v případě prodlení se splacením více než dvou splátek může žalobce prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě, a že v případě prodlení se zaplacením dlužné částky byla sjednána možnost účtovat si úrok z prodlení v zákonné výši, a dále smluvní pokutu za prodlení a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet], vedeného na jméno žalovaného u [právnická osoba], za období 22. 10. 2019 – 31. 12. 2019, soud zjistil, že dnem 22. 10. 2019 došlo k čerpání úvěru ve výši 116.000 Kč a dnem 25. 10. 21019 ve výši 84.000 Kč. Z výpisu z téhož účtu za období 1. 1. 2021 – 31. 12. 2021 soud zjistil, že ke dni 31. 12. 2021 činila na úvěru částka po splatnosti 9.536,37 Kč. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu ze dne 29. 1. 2022 soud zjistil, že žalobce k tomuto dni zesplatnil celý úvěr a tuto skutečnost žalovanému oznámil. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 21. 9. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k zaplacení celkové dlužné částky a současně žalovaného upozornil na možnost jejího soudního vymáhání s tím, že se z jeho strany jedná o předžalobní výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je pohledávka žalobce vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále„ o. z.“), kterou soud s ohledem k uvedenému kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Na základě výše uvedených skutkových zjištění v návaznosti na citovaná ustanovení právních předpisů vzal soud za prokázané, že žalobce žalovanému poskytl na základě smlouvy o úvěru ze dne 22. 10. 2019 finanční prostředky ve výši 200.000 Kč za úrok 9,90 % ročně. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti a nesplácel dohodnuté splátky úvěru řádně a včas, na základě čehož žalobce úvěr ke dni 29. 1. 2022 zesplatnil. Žalovaný v řízení ničeho netvrdil, ani neoznačil a nedoložil důkazy, kterými by uplatněný nárok jakkoli vyvrátil či prokázal jeho opak. Soud tak vzal za prokázané, že uplatněný nárok na zaplacení jistiny ve výši 178.713,15 Kč je důvodný, stejně jako je důvodný požadovaný kapitalizovaný smluvní úrok v částce 11.401,85 Kč za období od 30. 1. 2022 do 19. 9. 2022 a následný smluvní úrok ve výši 9,90 % ročně z částky 178.713,15 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení. Jelikož se žalovaný dostal s celkovou uvedenou částkou jistiny do prodlení, které nastalo den následující po dni zesplatnění, tj. dnem 20. 9. 2022, je povinen žalobci tuto zaplatit včetně kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 13.474,07 Kč za období od 30. 1. 2022 do 19. 9. 2022, a následného úroku z prodlení z částky 178.713,15 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení ve výši sazby 11,75 % ročně, neboť tento je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soudu je současně z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2022 činila repo sazba České národní banky výši 3,75 %. Soud tak žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva stanovil soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále („ a t.“). Advokátovi žalobce náleží odměna dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. za tři úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a. t. po 8.260 Kč za úkon právní pomoci, tedy částka 24.780 Kč za právní pomoc, dále tři paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tedy 900 Kč paušál, to vše činí částku 25.680 Kč, zvýšenou o částku 5.392,80 Kč, která představuje 21% daň z DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, celkové náklady právního zastoupení tak činí částku 31.072,80 Kč. Tato částka spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7.149 Kč činí celkem částku 38.221,80 Kč, která je splatná na účet právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).