7 C 11/2023-73 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2022 domáhal zaplacení částky 68 871,20 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 12. 12. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,20 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 763,47 Kč počínaje dnem 20. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, využil právní předchůdce žalobce svého oprávnění a celý úvěr zesplatnil dopisem ze dne 22. 9. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný částku v celkové výši 68 871,20 Kč, kterou ani přes výzvu žalobce nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 12. 12. 2019 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,20 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 763,47 Kč počínaje dnem 20. 1. 2020. Splátka zahrnovala i měsíční poplatek za pojištění úvěru ve výši 159 Kč. 6. Z vyjádření právního předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 30. 1. 2023 a z potvrzení o výši příjmu ze dne 23. 9. 2019 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce se před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet úvěr, přičemž vycházel jednak z údajů uvedených žalovaným v žádosti, z potvrzení zaměstnavatele o výši průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného, který činil 21 019 Kč, a dále z informací získaných nahlédnutím do interních a externích databází, zejména bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku apod., z nichž bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření Smlouvy splácel u právního předchůdce žalobce jednu další půjčku formou měsíčních splátek ve výši 3 420,71 Kč. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima žalovaného, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti žalovaného o úvěr vyhověno. 7. Z Všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 8. 2019 (dále jen„ VPP“) soud zjistil, že podle čl. 31 písm. d) VPP se za případ porušení považuje, pokud se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky nebo pokud je proti klientovi zahájen soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení. Podle čl. 32 písm. a) VPP pokud dojde k případu porušení je banka oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku banky za klientem za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení. 8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 9. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného dochází k opakovanému porušování smluvních ujednání, prohlašuje úvěr za splatný ke dni 22. 9. 2020. 9. Z výpisu z úvěrového účtu za období od ledna 2019 do prosince 2021 má soud za prokázané, že úvěr byl žalovanému právním předchůdcem žalobce poskytnut dne 12. 12. 2019. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že splátky úvěru řádně a včas nehradil, přičemž poslední splátku uhradil dne 22. 4. 2020 ve výši 1 764,35 Kč. Ke dni 17. 9. 2021 dlužil žalovaný na jistině částku ve výši 68 076,20 Kč, na poplatcích za pojištění úvěru částku ve výši 795 Kč, na úrocích z úvěru částku ve výši 5 231,85 Kč a na úrocích z prodlení částku ve výši 4 971 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 a z přílohy č. 1 - seznam postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce jako na postupníka. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 12. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 12. 11. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 12. 11. 2021 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 91 953,17 Kč včetně příslušenství a upozornil jej na možnost jejího vymáhání soudní cestou. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 18,20 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 763,47 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, prohlásil právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 22. 9. 2020 celý úvěr za okamžitě splatný. Výše uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovaný nijak nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku ve výši 68 871,20 Kč nezaplatil. Nárok žalobce na úrok z úvěru ve výši 18,20 % ročně vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný se nezaplacením splátek úvěru řádně a včas dostal dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení, čímž žalobci vznikl v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce kapitalizoval ke dni 16. 9. 2021 na částku 4 971 Kč a dále požadoval úrok z prodlení z dlužné jistiny od 17. 9. 2021 do zaplacení. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 856,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 756 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 871,20 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 12. 11. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 480 Kč ve výši 2 620,80 Kč.