7 C 252/2022-54 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2022 domáhal zaplacení částky 54 656,78 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 16. 4. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) se žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 10,90 % ročně a poplatky za úkony souvisejícími s poskytnutím a správou úvěru formou pravidelných měsíčních splátek ve výši sjednané ve Smlouvě. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky úvěru řádně a včas nesplácel, využil právní předchůdce žalobce svého oprávnění a celý úvěr ke dni 29. 9. 2021 zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce podáním ze dne 17. 3. 2023 vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 4. 2018 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 10,90 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 109 Kč s tím, že úvěr měl být splacen nejpozději do 16. 3. 2026. V článku 8 Smlouvy bylo dále sjednáno, že v případě, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce, nebo do prodlení se splacením více než dvou splátek, je právní předchůdce žalobce oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 16. 4. 2018, záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 16. 4. 2018 a z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o úvěru posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházel z potvrzení o výši důchodu, interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a z interních systémů a dotazů do CBCB (BRKI a NRKI). Právní předchůdce žalobce přitom dospěl k závěru, že příjem žalovaného byl dostatečný pro pokrytí životních výdajů i splátek. 7. Z Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], účinných od 13. 1. 2018 (dále jen„ VOP“) soud zjistil, že podle článku 7 odst. 7.1 VOP byl žalovaný povinen hradit poplatky za poskytnuté služby platné ke dni poskytnutí příslušné služby. 8. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 28. 8. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru ve výši 5 427 Kč a upozornil jej, že pokud nebude dlužná částka uhrazena nejpozději do 29. 9. 2021, bude právní předchůdce žalobce požadovat okamžité splacení celého úvěru. 9. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 29. 9. 2021 bylo prokázáno, že vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 28. 8. 2021 neuhradil, vyzval právní předchůdce žalobce žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 53 970 Kč. 10. Z podkladů pre súdne konanie ze dne 1. 12. 2021 má soud za prokázané, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že se opakovaně dostával do prodlení s hrazením splátek úvěru, přičemž poslední splátku uhradil dne 11. 5. 2021 ve výši 1 109 Kč. Z podkladů pre súdne konanie ze dne 1. 12. 2021 bylo dále zjištěno, že ke dni 1. 12. 2021 dlužil žalovaný na jistině částku ve výši 51 808,98 Kč, na úrocích z úvěru částku 747,80 Kč, na úrocích z prodlení částku ve výši 831,57 Kč a na poplatcích částku ve výši 2 100 Kč. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2021, z přílohy č. 1/ - Seznam pohledávek a z přílohy č. 7 – Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 12. 2021 a z dohody o úplatě ze dne 30. 11. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2021 ve spojení s podacím lístkem ze dne 15. 12. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce. 13. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 20. 4. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 21. 4. 2022 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 59 522,88 Kč včetně příslušenství a upozornil jej na možnost jejího vymáhání soudní cestou. 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 109 Kč. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že splátky úvěru řádně a včas nesplácel, následkem čehož byl celý úvěr právním předchůdcem žalobce zesplatněn ke dni 29. 9. 2021. Výše uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku ve výši 54 656,78 Kč, která vedle dlužné jistiny ve výši 51 808,78 Kč zahrnovala i připsaný úrok z úvěru ve výši 747,80 Kč a poplatky ve výši 2 100 Kč, nezaplatil. Nárok žalobce na zaplacení úroku z úvěru vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný se nezaplacením splátek úvěru řádně a včas dostal dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce kapitalizoval ke dni 1. 12. 2021 na částku 831,57 Kč a dále jej požadoval z dlužné částky od 2. 12. 2021 do zaplacení. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 255 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 187 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 656,78 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 20. 4. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč. Právní zástupce žalobce si dále účtoval odměnu a náhradu hotových výdajů za doplnění žaloby ze dne 21. 12. 2022. Soud však žalobci za tento úkon právní služby náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jej nepovažuje za účelně vynaložený. Žalobce má povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání již v samotné žalobě. Posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr je přitom povinností vyplývající pro žalobce, případně jeho právního předchůdce, přímo ze zákona. Pokud skutková tvrzení ohledně splnění této povinnosti v žalobě chybí nebo jsou neúplná a žalobce, v daném případě navíc zastoupen advokátem, je vyzván k jejich doplnění, nelze dle názoru soudu takový úkon považovat za účelně vynaložený. P