8 C 130/2023-39 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 10.906,49 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru na základě které byl žalovanému na jeho účtu poskytnut úvěr až do výše 10.000 Kč (kontokorent). Ode dne čerpání se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce z úvěru platit úrok ve výši 18,90 % p.a. Žalovaný se dále zavázal platit předchůdci žalobce ceny a služby spojené se správou a vedením kontokorentu a zavázal se nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání splatit celou jeho výši včetně úroků a cen za služby tak, že ke splacení pohledávky zajistí na účtu dostatek prostředků. Žalovaný překročil sjednanou výši kontokorentu a na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 10.906,49 Kč. Protože nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání, převedl předchůdce žalobce pohledávku z účtu žalovaného na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] a úvěr k datu [datum] zesplatnil. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 10.906,49 Kč a skládala se z nepovoleného přečerpání ve výši 10.731,63 Kč a řádných a zákonných úroků z prodlení ve výši 174,86 Kč. Ode dne zesplatnění žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutková stav. Ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze Smlouvy o kontokorentním úvěru na sporožirovém/osobním účtu ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], zavázal poskytnout žalovanému na účtu úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše 10.000 Kč (kontokorent) s pevnou úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Podle smlouvy byl žalovaný v souvislosti s úvěrem povinen platit za jeho vedení poplatky ([jméno]), přičemž splatné poplatky a úroky byl právní předchůdce žalobce oprávněn započítávat do sjednané výše úvěru, a to i v případě, že v důsledku jejich připsání vznikne na účtu nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný byl oprávněn úvěr splácet v termínech a splátkách dle vlastního uvážení, avšak úvěr musel být splacen nejpozději do [datum]. Z Poslední výzvy před podáním žaloby bylo zjištěno, že se žalovaný dostal do nepovoleného přečerpání ve výši 10.731,63 Kč, které včas nevyrovnal, a proto předchůdce žalobce dne [datum] celkovou pohledávku ve výši 10.906,49 Kč převedl na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Výši dlužné částky ke dni převodu byla prokázána výpisem z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn, jak vyplývá z Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Z Předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byla před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky. Na základě provedeného dokazování a po právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byl uzavřen úvěrový vztah, na základě kterého předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky do sjednané výše (kontokorent) a žalovaný byl oprávněn tyto prostředky sjednaným způsobem užívat a měl je ve sjednané lhůtě splatit společně se sjednanými úroky a poplatky (§ 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ obch. zák.“), přičemž žalovaný smluvené úvěrové podmínky porušil, když překročil sjednanou výši kontokorentu a nepovolené přečerpání řádně nevyrovnal. Jelikož i postoupení pohledávky na žalobce bylo prokázáno, soud shledal nárok žalobce oprávněným v požadavku na zaplacení dlužné částky 10.906,49 Kč, a proto žalobě zcela vyhověl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení podle ust. § 369 odst. 1 obch. zák., a to ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 900 Kč, náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání), dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 2.252 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Soud pro úplnost uvádí, že hmotně právně byla žaloba posouzena v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních předpisů.