8 C 247/2023-62 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu celkovou částku 43.675,93 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že se žalovaným uzavřel dne [datum] Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 956,36 Kč počínaje dnem [datum] s tím, že anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,70 % ročně. Žalobce svůj závazek splnil a dne [datum] žalovanému poskytl úvěr bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný svou povinnost nesplnil a sjednané splátky nehradil řádně a včas, proto byl úvěr žalobcem prohlášen za okamžitě splatný, a to dopisem ze dne [datum]. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr žalobci nezaplatil. Žalovaný tak dluží žalobci na jistině částku 41.140,93 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti 1.341,04 Kč, poplatky ve výši 2.535 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3.026,16 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42.481,97 Kč od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovanému na poslední známou adresu zaslána výzva k plnění. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ([anonymizováno] půjčka) ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50.000 Kč s možností čerpání ode dne [datum] se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 7,70 % ročně. Žalovaný se v úvěrové smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splatit 72 pravidelnými měsíčními anuitními splátkami ve výši 869,36 Kč vždy k 10. dni každého měsíce počínaje dnem [datum], a současně hradit měsíčně částku 87 Kč za pojištění schopnosti splácet úvěr. V článku III. 10. písm. c) smlouvy o úvěru byla za porušení smlouvy označena situace, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jakékoliv pohledávky žalobce, přičemž podle téhož článku bodu 11. písm. a) je pak žalobce oprávněn svým rozhodnutím prohlásit kterékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požadovat po žalovaném jejich předčasné splacení. Čerpání úvěru bylo prokázáno Výpisem z úvěrového účtu žalovaného ze dne [datum]. Z Výpisů z úvěrového účtu ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byly účtovány poplatky za upomínku ve výši 600 Kč. Z Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce uvědomil žalovaného o prohlášení úvěru za splatný ke dni [datum], a to v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek s tím, že celková dlužná částka ve výši 45.117,75 Kč sestává z nesplacené jistiny 41.140,93 Kč, smluvního úroku 1.341,04 Kč, úroku z prodlení 100,78 Kč, poplatků 2.235 Kč a nákladů upomínání 300 Kč. Z Výpisu z úvěrového účtu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalovanému poplatek za zesplatnění ve výši 300 Kč s tím, že na úvěrovém účtu je evidovaná splatná pohledávka v celkové výši 45.186,10 Kč. Výši účtovaných poplatků za upomínání žalobce prokázal Sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele. Z Výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 50.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky společně se sjednaným úrokem a poplatky zaplatit žalobci formou pravidelných měsíčních splátek (§ 2395 o. z.), které však žalovaný řádně neplnil, čímž žalovanému vznikl vůči žalobci celkový dluh ve výši 43.675,93 Kč s příslušenstvím. Soud shledal žalobu jako důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 1.500 Kč, náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), dále 21 % DPH z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.748 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 3.926 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).