11 C 91/2024-109 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 15. 6. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu 41.387 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18.011,42 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 29 % ročně z částky 18.011,42 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 980,10 Kč a náklady řízení. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou dne 26. 6. 2019 Smlouvu č. , tel. číslo, s produktovým názvem , Anonymizováno, v hotovosti týdenní 02/2019, jejíž nedílnou součástí jsou též Smluvní Podmínky. Na základě Smlouvy byla žalované poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 20.000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit předem vyčíslený neměnný poplatek v částce 12.672 Kč, a to jako součet položek úroku se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 29 % p. a., částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku (jistina + poplatky) ve výši 32.672 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 727 Kč se splatností první splátky v den, kdy uplyne týden od data uzavření Smlouvy. Žalovaná uhradila celkem 3.635 Kč, tak že dlužnou zůstává jistina ve výši 18.011,42 Kč a poplatky ve výši 11.025,58 Kč z čehož žalobce uplatňuje toliko částku 9.675,58 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Protože žalovaná porušila své povinnosti ze Smlouvy řádně splácet, uplatnil žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z hodnoty celkové dlužné částky s níž je žalovaná v prodlení, a tuto vyčíslenou k datu 1. 2. 2022 požaduje uhradit ve výši 10.000 Kč. V důsledku vymáhání jsou vůči žalované uplatněny sankční poplatky v celkové výši 3.700 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Před podáním žaloby ještě žalobce vyzval žalovanou k plnění.2. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce – , Anonymizováno, v hotovosti číslo , tel. číslo, ze dne 26. 6. 2019 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni 26. 6. 2019 žalované finanční hotovost formou zápůjčky ve výši 20.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 29 % ročně a žalovaná měla za tuto zápůjčku zaplatit předchůdci žalobce úrok ve výši 2.662 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 6.866 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.794 Kč. Celkovou částku (půjčka, úrok, úhrada) ve výši 32.672 Kč, včetně doplňkového pojištění 1.350 Kč, měla žalovaná zaplatit formou 45 týdenních splátek ve výši 727 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo , tel. číslo, Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 bylo prokázáno prodlení žalovaného se splácením zápůjčky. Výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022 bylo prokázáno, že žalobce ještě před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 43.654,05 Kč.5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.10. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalované poskytl finanční částku 20.000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátila. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu oprávněnou v rozsahu dlužné částky 19.027 Kč, představující jistinu zápůjčky (18.011,42 Kč) a kapitalizovaný úrok (1.015,58 Kč), dále v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 980,10 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18.011,42 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 18.011,42 Kč od 18. 3. 2022 do 16. 6. 2022 a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 18.011,42 Kč od 17. 6. 2022 do zaplacení, a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalované povinnost uhradit tyto částky žalobci.11. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení poplatku ve výši 8.660 Kč za zpracování úvěru, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.).12. Dále soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení sankčních poplatků spojených s upomínáním ve výši 3.700 Kč za „zahájení vymáhání dluhu Centrálním vymáháním pohledávek“, neboť ohledně těchto žalobce neučinil žádná konkrétní skutková tvrzení, neoznačil, ani nepředložil důkazy o jejich sjednání a výši.13. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % Kč denně z dlužné částky, vyčíslený žalobcem na částku 10.000 Kč, pak tento soud zamítl (§ 588 o. z.), a to i s odkazem na přiléhající judikaturu, a to rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, podle něhož není sice vyloučena aplikace obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat, v případě spotřebitelských smluv však nesmí tyto podmínky pod hrozbou absolutní neplatnosti podle § 53 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. U spotřebitelské smlouvy se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to vzhledem k okolnosti, za níž dochází k uzavření smlouvy s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb, konečně pak se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Rozhodnutí Ústavního odkazu odkazuje i na článek 3 odstavec 1 směrnice rady č. 93/13/EHS, podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy ve prospěch spotřebitele. V daném případě smlouvu o zápůjčce uzavřel předchůdce žalobce v postavení podnikatele se žalovanou v