16 C 106/2023 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, a postoupenou zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 10 % ročně a úrok 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, přičemž žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti částku , částka, , jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši , částka, a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši , částka, a pojistného, a to v hotovosti v , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil. Na uvedenou smlouvu zaplatil pouze částku , částka, , kdy poslední splátka byla uhrazena dne , datum, . Pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne , datum, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce, přičemž žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalovaného, provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.Dne , datum, uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaný smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, , na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku , částka, , a to v hotovosti téhož dne (zjištěno z uvedené smlouvy). Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky ještě poplatek za zápůjčku ve výši , částka, a pojistné ve výši , částka, , a to v , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, a jednou splátkou ve výši , částka, , se splatností první splátky do 1 měsíce od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný dne , datum, jmenované společnosti sdělil, že jeho čistý příjem činí , částka, měsíčně a další příjmy domácnosti činí , částka, měsíčně, že jeho odhadované měsíční výdaje činí , částka, , že je rozvedený, bydlí v nájmu, je OSVČ. (zjištěno z karty zákazníka datované dnem , datum, ). Z uvedené karty bylo dále zjištěno, že příjmy žalovaného byly ověřovány na základě potvrzení o příjmu za srpen a září , Anonymizováno, . Žádné doklady, na základě nichž byly ověřovány běžné výdaje žalovaného, v kartě uvedeny nejsou. Soudu nebyly předloženy žádné doklady, jimiž jmenovaná společnost informace žalovaného o jeho příjmech a výdajích ověřovala. Dle obchodního rejstříku společnost , právnická osoba, existuje od , datum, a žalobce existuje od , datum, . Jmenovaná společnost postoupila pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci dne , datum, a oznámila to žalovanému (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalovaných pohledávek (zjištěno z výzvy datované dnem , datum, a z podacího lístku). Z dalších provedených důkazů soud již žádné další relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok zapůjčitele vůči vydlužiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále jen „ZSÚ“). Podle § 2390 OZ, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Byť v citovaných ustanoveních je až do , datum, neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně zabýval úvěruschopností žalovaného, tj. že žalovaný bude schopen splácet měsíčně částku , částka, , ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, neboť z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec ověřoval výdaje žalovaného, a z žádného z předložených důkazů příjmy a výdaje žalovaného, tak jak jsou uvedeny v zákaznické kartě, nevyplývají. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o zápůjčce za sjednanou neplatně.S ohledem na výše uvedené závěry o neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovaný dle názoru soudu povinen v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ předchůdci žalobce společnosti , právnická osoba, vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud má v tomto případě za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě uvedené smlouvy částku , částka, , a jelikož v řízení žalobce tvrdí, že žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil pouze , částka, , a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil více, je žalovaný povinen věřiteli z titulu uvedené smlouvy zaplatit rozdíl mezi uvedenými částkami, tj. částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že tento nárok věřitele z předmětné smlouvy mu byl postoupen, soud žalobě ohledně uvedené částky vyhověl. Zároveň žalobci přiznal i úrok z prodlení z uvedené částky v požadované sazbě 10 % ročně, a to od , datum, , což je den následující po dni, kdy byla žaloba doručena žalovanému, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by s