16 C 254/2023 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 18,39 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , kterou dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, , na základě níž jmenovaná společnost poskytla žalovanému tentýž den v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný na uvedenou smlouvu ničeho neuhradil. Pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci, proto se žalobce domáhá vrácení poskytnuté částky a jejího příslušenství touto žalobou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků, provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.3. Dne , datum, uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku , částka, v hotovosti (zjištěno z uvedené smlouvy). Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalovaný zaplatí jmenované společnosti vedle poskytnuté částky ještě poplatek ve výši , částka, , ve , Anonymizováno, týdenních splátkách po , částka, a jednou splátkou ve výši , částka, , což je , částka, měsíčně, se splatností první splátky 7 dnů od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný jmenované společnosti sdělil, že jeho čistý příjem činí , částka, měsíčně a že další příjmy nemá, že jeho odhadované měsíční výdaje činí , právnická osoba, Kč a na výdaje na externí splátky činí , částka, měsíčně, že je svobodný, a že bydlí v nájmu, což soud zjistil z karty zákazníka ze dne , datum, . V této kartě je dále uvedeno, že k ověření finanční situace žadatele byly předloženy pracovní smlouva a 2 výplatní pásky. Soudu nebyly předloženy žádné doklady, kterými by poskytovatel úvěru informace žalovaného o jeho příjmech a výdajích ověřoval. Dle obchodního rejstříku společnost , právnická osoba, existuje od , datum, a žalobce existuje od , datum, . Jmenovaná společnost postoupila pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci dne , datum, a oznámila to žalovanému (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalovaných pohledávek (zjištěno z výzvy datované dnem , datum, a z podacího lístku). Z dalších provedených důkazů soud již žádné další relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále jen „ZSÚ“).5. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Byť v citovaných ustanoveních je až do , datum, neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.9. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru řádně zabýval úvěruschopností žalovaného, tj. že bude schopen splácet měsíčně částku , částka, , ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec ověřoval výdaje žalovaného a z žádného z předložených důkazů příjmy a výdaje žalovaného uvedené v zákaznické kartě nevyplývají. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o zápůjčce za sjednanou neplatně.10. S ohledem na výše uvedené závěry o neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovaný dle názoru soudu povinen v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ předchůdci žalobce společnosti , právnická osoba, vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud má v tomto případě za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě uvedené smlouvy částku , částka, , a jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný tuto částku uhradil nebo aspoň její část, je povinen věřiteli z titulu uvedené smlouvy tuto částku zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že tento nárok věřitele z předmětné smlouvy byl žalobci postoupen, soud žalobě vyhověl ohledně částky , částka, . Vzhledem k tomu, že soud nezjistil ničeho o poměrech žalovaného, uložil žalovanému povinnost uhradit částku , částka, žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy má za to, že tato lhůta je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 ZSÚ (výrok I. tohoto rozsudku). S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud v případě částečného úspěchu ve sporu nemusí žádnému z účastníků přiznat náhradu nákladů řízení. V tomto řízení byl úspěch účastníků podobný, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).