4 C 204/2023 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a dále požadoval náhradu nákladů řízení. V návrhu žalobce uvedl, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, ve znění dalších dohod o změně pracovní smlouvy, kdy působil na pozici tesaře. Následně mezi žalobcem a žalovaným došlo k rozvázání pracovního poměru dohodou, a to ke dni , datum, . Společně s rozvázáním pracovního poměru měl pak žalovanému vůči žalobci vzniknout dluh ve výši , částka, . Vznesený nárok přitom žalobce odůvodnil konkrétně tím, že marně vynaložil náklady na ubytování žalovaného po dobu čerpání jeho neplaceného volna v období května a června 2022, jelikož se žalovaný neodhlásil z ubytovny a rovněž za žalovaného uhradil zdravotní pojištění po dobu čerpání jeho neplaceného volna v období května a června 2022. Žalobce dále doplnil, že žalovaný takto vzniklý dluh ve výši , částka, písemně uznal, a to na základě Dohody o uznání dluhu ze dne , datum, , přičemž se zavázal tento svůj dluh žalobci uhradit ve třech měsíčních splátkách po , částka, splatných k datu , datum, , k datu , datum, a k datu , datum, ; a jedné měsíční splátce ve výši , částka, splatné k datu , datum, . Žalobce dále uvedl, že žalovaný svůj dluh splnil jen částečně, když dne , datum, uhradil částku , částka, a dne , datum, uhradil částku , částka, , přičemž od data , datum, se ocitl v prodlení s úhradou zbytku dluhu ve výši , částka, . Dne , datum, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej znovu vyzval k úhradě předmětného dluhu, přičemž jej upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.2) Žalovaný se k věci, ačkoli k tomu byl řádně vyzván, nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.3) Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4) S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.5) Z pracovní smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným má soud za prokázané, že žalovaný byl zaměstnancem žalobce, přičemž zde od data , datum, pracoval na pozici tesař.6) Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne , datum, soud dále zjistil, že se žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec dohodli na rozvázání pracovního poměru, a to k datu , datum, .7) Z listiny označené jako uznání dluhu, kterou spolu téhož dne, tj. dne , datum, , uzavřeli žalobce a žalovaný má soud dále za prokázané, že žalovaný výslovně uznal vůči žalobci svůj dluh ve výši , částka, . Z předložené listiny soud dále zjistil, že tento dluh vznikl žalovanému z důvodu marně vynaložených nákladů na jeho ubytování a úhradu zdravotního pojištění po dobu čerpání neplaceného volna žalovaným v období května a června 2022.8) Z předžalobní výzvy ze dne , datum, ve spojení s příslušným potvrzením o podání prostřednictvím poštovní přepravy ze dne , datum, bylo dále prokázáno, že žalobce v předsoudní fázi vyzval žalovaného k úhradě zbývající části neuhrazené dlužné částky ve výši , částka, , přičemž jej upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.9) Zjištěný skutkový stav soud posoudil zejména podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“) a subsidiárně též podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“).10) Ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce zakotvuje, že zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.11) Podle § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.12) Podle § 2054 odst. 2 o. z. dále platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.13) Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.14) Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15) S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru ve věci samé. Žalobci se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a soud tedy rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc tak, že mezi žalobcem a žalovaným došlo na základě dohody uzavřené dne , datum, k rozvázání pracovního poměru. Současně s ukončením pracovněprávního vztahu žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši , částka, a zavázal se k jeho úhradě. Tento svůj závazek však žalovaný splnil jen částečně, když dne , datum, uhradil na účet žalobce částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .16) V samotném řízení zůstal žalovaný pasivní a žalobní tvrzení uváděná žalobcem nikterak nezpochybnil, přičemž bylo na něm, aby tvrdil a prokázal, že předmětný dluh nevznikl či jej již žalobci uhradil. Vzhledem k tomu, že zákoník práce neobsahuje samostatnou úpravu uznání dluhu, řídí se uznání dluhu v pracovněprávních vztazích příslušnými ustanoveními občanského zákoníku (§ 2053 o. z.). Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše; tedy uznání dluhu „co do důvodu a výše“. Soud prvního stupně přitom dospěl k závěru, že prohlášení žalovaného vtělené do dohody o uznání dluhu ze dne , datum, splňuje náležitosti uznání dluhu podle § 2053 o. z.17) Písemné uznání dluhu ze strany žalovaného v tomto případě zakládá právní domněnku existence dluhu v době jeho uznání. Tím v předmětném sporu posílil procesní pozici žalobce, neboť ten v něm nemusel prokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo, tedy k datu , datum, . Důsledkem žalobcem doložené listiny označené jako uznání dluhu ze dne , datum, tak byl přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z žalobce na žalovaného, na němž bylo, aby prokázal, že jeho závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva pak tato vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.), které určuje, že pokud v řízení nevyšel najevo opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Skutečnost, které svědčí tato vyvratitelná právní domněnka, pak není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného dluhu vyvrácena, soud musí mít s odkazem na zmíněné ustanovení § 133 o. s. ř. tuto skutečnost za prokázanou.18) Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.19) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Soudem přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši , částka, za dva úkony podle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výzva k plnění, podání žaloby).