6 C 107/2024 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 21. 12. 2023 domáhal zaplacení částky 820.644,66 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 57.873,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 78.649,73 Kč, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 817.140,66 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 817.140,66 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 2. 8. 2022 byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 8. 2022 (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 799.503 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci uhradit spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně a sjednanými poplatky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 11.151 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, prohlásil žalobce celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 2. 4. 2023. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný na jistině částku 817.140,66 Kč a na poplatcích částku 3.504 Kč, kterou přes opakované výzvy nezaplatil.2. Žalovaný nevznesl vůči nároku žalobce žádné námitky, pouze požádal o možnost uhrazení dlužné částky ve splátkách.3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 8. 2022 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 2. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 799.503 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 11.151 Kč.5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 24.152 Kč, který žalobce zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobce. Žalobce dále ověřil, že žalovaný a ani jeho zaměstnavatel nebyl v době podání žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB žalobce ověřil předchozí splátkovou morálku žalovaného a z historie v interní evidenci klientů žalobce ověřil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobce stanovil životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobce, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 7.662 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč, žalobce dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný splácí úvěr pro fyzické osoby se splátkou 11.421 Kč, který byl v rámci žádosti zkonsolidován a kontokorentní úvěr s limitem 5.000 Kč a orientační splátkou 150 Kč. Nová splátka úvěru činila 11.151 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 11.301 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo k pokrytí životních nákladů 12.851 Kč.6. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 bylo prokázáno, že reálné výdaje žalovaného byly výrazně vyšší než výdaje, s nimiž pracoval žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, neboť jen výdaje na nájem za červen 2022 činily 8.000 Kč, přičemž žalovaný v období, za který byl výpis pořízen dokonce přesáhl výši povoleného limitu kontokorentu (konečný zůstatek za červenec 2022 - 5.148,62 Kč, limit kontokorentu přitom činil 5.000 Kč).7. Z výpisu z úvěrového účtu a z podkladů pre súdne konanie má soud za prokázané, že žalovaný se dostal do prodlení již s úhradou první splátky úvěru, kterou uhradil až po splatnosti, přičemž na dlužnou částku uhradil žalobci celkem 52.076,24 Kč.8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 4. 2023 a z poštovního podacího archu ze dne 6. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobce tímto dopisem, který byl žalovanému odeslán dne 6. 4. 2023, prohlásil celou zbývající dlužnou částku za okamžitě splatnou ke dni 2. 4. 2023.9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 11. 2023 a z poštovního podacího archu ze dne 23. 11. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 958.937,48 Kč s příslušenstvím a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.10. Dokazování dalšími listinnými důkazy založenými ve spise, konkrétně se jedná o Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., ceník pro soukromou klientelu účinný od 1. 1. 2020, poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 31. 1. 2023 a 1. 3. 2023, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl, neboť skutkový stav nutný pro rozhodnutí soudu ve věci byl dostatečně zjištěn již provedenými důkazy.11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 2. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 799.503 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11.151 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, prohlásil žalobce celý úvěr za splatný ke dni 2. 4. 2023. Žalovaný celkem uhradil žalobci částku ve výši 52.076,24 Kč. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žalobce se úvěruschopností žalovaného řádně nezabýval, a to především pokud jde o výdajovou stránku žalovaného. Žalobce vycházel ohledně výdajů ze sdělení žalovaného a ze svých interních informací včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, na jejichž základě stanovil výši měsíčních výdajů žalovaného na částku 7.662 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného však vyplývá, že skutečné výdaje žalovaného byly mnohem vyšší, žalovaný měl problémy s jejich pokrytím a dokonce překročil povolený limit kontokorentu. Nová splátka úvěru přitom činila téměř polovinu výše měsíčních příjmů žalovaného. Soud je toho názoru, že pokud měl žalobce k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož bylo možné zjistit skutečné výdaje žalovaného, nicméně žalobce tyto údaje při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nijak nereflektoval, nepočínal si při posuzování úvěruschopnosti s náležitou pečlivostí.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalova