6 C 13/2024 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2023 domáhal zaplacení částky 11.860 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovaným byla dne 17. 7. 2008 uzavřena smlouva o půjčce č. , tel. číslo, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkovou částku 25.440 Kč, která kromě jistiny půjčky zahrnovala i souhrnný poplatek ve výši 10.440 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť právnímu předchůdci žalobce uhradil pouze částku ve výši 13.580 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobce na společnost , Anonymizováno, která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky dlužil žalovaný částku ve výši 11.860 Kč, kterou přes výzvu žalobce nezaplatil.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.Ze smlouvy o půjčce ze dne 17. 7. 2008 má soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 10.440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč.Ze Smluvních podmínek smlouvy o půjčce (dále jen „Smluvní podmínky“) soud zjistil, že podle čl. 8 Smluvních podmínek se zákazník a , Anonymizováno, dohodli, že v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má , Anonymizováno, právo požadovat uhrazení celé zbylé dlužné částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a z přílohy č. 1 k této smlouvě bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, jako postupitel postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, jako postupníka.Z dopisu: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky na společnost SECAPITAL S.á.r.l.Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 20180808/00137 ze dne 20. 8. 2018 a z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznam pohledávek má soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce.Z dopisu: oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 19. 9. 2018 soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky na žalobce.Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 9. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 12. 9. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 11.860 Kč a upozornil jej na možnost jejího vymáhání soudní cestou.S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 17. 7. 2008 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 10.440 Kč formou 53 týdenních splátek po 480 Kč. Žalovaný však doposud právnímu předchůdci žalobce uhradil pouze částku ve výši 13.580 Kč, zbývající dlužnou částku ve výši 11.860 Kč dosud nezaplatil. Shora uvedenými smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobce na společnost , Anonymizováno, která ji následně postoupila na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno právním předchůdcem žalobce i společností , Anonymizováno, .Hmotněprávně soud posoudil věc s ohledem na den uzavření Smlouvy a na znění § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013.Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Podle§ 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. obč. zák. Právní předchůdce žalobce jakožto věřitel své povinnosti ze Smlouvy řádně splnil a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem Smlouvy. Žalovaný jakožto dlužník naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť právnímu předchůdci žalobce doposud uhradil pouze částku ve výši 13.580 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána shora uvedenými smlouvami o postoupení pohledávek, kterými právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, , která ji následně postoupila na žalobce. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu důvodnou v části dosud nesplacené dlužné jistiny půjčky ve výši 1.420 Kč. Žalovaný se nezaplacením splátek půjčky ve sjednané lhůtě dostal dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 517 odst. 1, 2 obč. zák. rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení, který žalobce požadoval z částky 11.860 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení. Soud však žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení pouze z částky dosud nesplacené jistiny ve výši 1.420 Kč, ohledně níž shledal soud žalobu důvodnou.Pokud jde o sjednaný souhrnný poplatek ve výši 10.440 Kč, dospěl soud k závěru, že tento poplatek, který má charakter úroku z poskytnuté půjčky, nebyl mezi účastníky platně sjednán. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 (dostupné na www.nsoud.cz), dospěl k závěru, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vrchní soud v Praze pak ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012, dospěl k závěru, že sjednaná odměna za uzavření smlouvy je nemravná nad částku, která činí celkem 30 % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za jeho sjednání. V posuzovaném případě byl souhrnný poplatek (úrok) sjednán ve výši 69,60 % ročně. Podle databáze časových řad ARAD ohledně úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v době poskytnutí půjčky žalovanému (červenec 2008) činila úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu 13,53 % ročně. Souhrnný poplatek sjednaný ve výši, která více než pětinásobně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření Smlouvy, považuje soud za nepřiměřeně vysoký, sjednaný v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že ujednání o souhrnném poplatku je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák., a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v částce souhrnného poplatku ve výši 10.440 Kč včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly.