6 C 239/2024-50 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od podání žaloby do zaplacení. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že je pozůstalou dcerou po paní , Anonymizováno, , nar. , datum, , zemř. , datum, (dále jen „Poškozená“). Žalovaný jako řidič nákladní soupravy složené z tahače tovární značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (, Anonymizováno, ), ve vlastnictví osoby , Anonymizováno, , nar. , datum, , a návěsu tovární značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (, Anonymizováno, ) ve vlastnictví společnosti , Anonymizováno, , se při jízdě střetnul s Poškozenou, která na následky zranění zemřela. K nehodě došlo dne , datum, v , Anonymizováno, hodin, kdy jel žalovaný po silnici , Anonymizováno, v úseku kilometru , Anonymizováno, v křižovatce silnice číslo , Anonymizováno, a silnice číslo , Anonymizováno, ve směru jízdy od , adresa, jako řidič výše specifikované soupravy. Žalovaný v době dopravní nehody nerespektoval nejvyšší povolenou rychlost 70 km/h, neboť dle ověřeného záznamového zařízení ve vozidle , Anonymizováno, a karty řidiče jel rychlostí 90 km/h (po odečtu tolerance 84 km/h), přičemž nezareagoval na poškozenou chodkyni a ve svém jízdním pruhu do ní narazil, v důsledku čehož Poškozená utrpěla zranění neslučitelná se životem a na místě nehody zemřela. Usnesením policejního orgánu , Anonymizováno, , adresa, , ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , byla trestní věc odložena, neboť se nejednalo o podezření z trestného činu. Žalobkyně nicméně měla za to, že tato skutečnost nezbavuje žalovaného případné občanskoprávní odpovědnosti. Na základě znaleckého posudku z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská se specializací na posuzování technických příčin silničních nehod, vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , policejní orgán ve svém usnesení uvedl, že dopravní nehodu zavinila chodkyně (Poškozená) tím, že přecházením po silnici vytvořila řidiči náhlou a neočekávanou překážku, přestože se řidič v daném místě pohyboval vyšší než povolenou rychlostí. Žalobkyně namítala, že žalovaný jako profesionální řidič kamionu si měl být vědom toho, že rychlý pohyb jeho těžkého vozidla zakládá velké nebezpečí pro chodce, kteří mohou důvodně předpokládat dodržování dopravních předpisů ostatními účastníky silničního provozu, a to zvlášť v nebezpečném úseku silnice, v němž k nehodě došlo. Ze znaleckého posudku dále mimo jiné vyplývá, že v případě, že by se žalovaný v okamžiku své reakce na přecházení Poškozené pohyboval rychlostí 70 km/h a po reakční době brzdil s plnou hodnotou dosažitelného zpomalení soupravy, dojel by do místa střetu v době, kdy by chodkyně buď těsně stihla v případě proběhnutí koridor soupravy opustit, nebo již nestihla koridor opustit v případě rychlejší chůze. Policejní orgán sice v usnesení uvedl jako příčinu dopravní nehody způsob přecházení poškozené chodkyně, současně však uvedl, že za dané snížené viditelnosti v době nehody bylo prakticky zcela nemožné správně vyhodnotit vzdálenost a rychlost přijíždějící soupravy. Žalovaný tak nejen nepřizpůsobil rychlost soupravy nejvyšší povolené rychlosti, ale ani snížené viditelnosti v místě a čase nehody. Žalobkyně měla na základě těchto skutečností za to, že nehodu nezavinila ze 100 % Poškozená, ale je dána spoluodpovědnost žalovaného. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 894/2018 činí základní částka odškodnění dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. V daném případě činila výše náhrady újmy , částka, (tj. dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2022). Žalobkyně považovala za přiměřenou satisfakci duševních útrap pozůstalé dcery v souvislosti s úmrtím Poškozené třetinu této částky, tj. , částka, .2. Žalovaný k žalobě uvedl, že podle něj je odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla kryta pojištěním, a proto je nezbytné, aby do řízení jako vedlejší účastník vstoupila pojišťovna , Anonymizováno, u níž bylo vozidlo pojištěno.3. Žalobkyně v průběhu jednání navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Soud však návrhu žalobkyně nevyhověl, neboť ze skutkových tvrzení žalobkyně nebylo možné vycházet a rozhodnout na jejich základě rozsudkem pro zmeškání.4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Z rodného listu žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně je dcerou poškozené , Anonymizováno, .6. Z úmrtního listu bylo zjištěno, že Poškozená zemřela dne , datum, .7. Z protokolu o nehodě v silničním provozu má soud za prokázané, že dne , datum, v , Anonymizováno, hodin na silnici , Anonymizováno, km , Anonymizováno, /, adresa, došlo k dopravní nehodě tím způsobem, že žalovaný, který řídil nákladní soupravu složenou z tahače značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (, Anonymizováno, ) a návěsu značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (, Anonymizováno, ) a který jel po silnici č. I, Anonymizováno, směrem na , adresa, nerespektoval dopravní značení , Anonymizováno, - nejvyšší povolená rychlost 70 km/h, neboť dle ověřeného záznamového zařízení ve vozidle , Anonymizováno, a karty řidiče jel rychlostí 90 km/h (po odečtu tolerance 84 km/h), čímž současně překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdní soupravy a z tohoto důvodu nebyl schopen zareagovat na Poškozenou, která mu vběhla bezprostředně z levé strany ve směru jízdy na , adresa, před vozidlo. Ke srážce došlo tak, že vozidlo do Poškozené narazilo pravou přední stranou tahače, přičemž Poškozená byla stržena pod vozidlo, kde byla několik metrů tažena podvozkem vozidla a poté zůstala ležet u levého okraje jízdního pruhu, čímž byla Poškozené způsobena zranění neslučitelná se životem. Ohledáním místa dopravní nehody bylo zjištěno, že Poškozená na sobě neměla žádný prvek z retroreflexního materiálu. Žalovaný se po poučení a výzvě podrobil odbornému měření na alkohol za pomoci dechového přístroje Drager s negativním výsledkem, a dále se po poučení a výzvě podrobil testu na OPL za pomoci testu DrugWipe 5S s negativním výsledkem.8. Z usnesení policejního orgánu , Anonymizováno, , Dálniční oddělení , adresa, , ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , bylo prokázáno, že tímto usnesením byla odložena věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit žalovaný. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že k odložení věci došlo z důvodu, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, neboť pohyb Poškozené do jízdního pruhu započal v době, kdy již žalovaný jako řidič neměl účinnou možnost nehodě zabránit brzděním ani vyhýbáním bez ohledu na to, že nerespektoval nejvyšší povolenou rychlost 70 km/h a překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdní soupravy, přičemž Poškozená měla primárně možnost nehodě zabránit, pokud by nevstoupila do jízdního koridoru vozidla v tmavém oblečení bez retroreflexních prvků za snížené viditelnosti mimo obec, z čehož vyplývá, že dopravní nehodu zavinila Poškozená, která svým jednáním porušila § 4 písm. a), § 53 odst. 8, § 54 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, čímž se dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona.9. Ze znaleckého posudku z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská se specializací na posuzování příčin silničních nehod č. , č. účtu, ze dne , datum, vypracovaný znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , bylo zjištěno, že žalovaný reagoval na Poškozenou po reakční době následným brzděním a vyhýbáním vpravo, do oblasti, kam Poškozená mířila, což je logickou možností, která vyplynula ze směru předchozího pohybu. Žalovaný jako řidič reagoval na úvodní vstup Poškozené zleva do jeho jízdního pruhu, proto nelze hovořit o jeho opožděné reakci. I při uvažování přesnosti tachografického záznamu a odečtení příslušné tolerance je zřejmé, že souprava se v daném místě pohybovala rychlostí vyšší, než byla rychlost v místě stanovená. Poškozená by potřebovala, aby souprava dojela do místa střetu od počátku reakce řidiče na dráze cca 41 m za čas 2,4 až 2,8 sekundy. Tento časový nárok je zcela minimální, nelze stále hovořit o bezpečném a komfortním minutí objektů, o takovém by bylo možno hovořit až v případě, že by mezi opuštěním koridoru pohybu soupravy včetně zrcátek a přijetím soupravy , Anonymizováno, do koridoru přecházení Poškozené uplynula doba zcela minimálně 0,5 sekundy, optimálně 1,0 sekundy. Z analýzy dopravní nehody mimo jiné vyplynulo, že pokud by se žalovaný v okamžiku své reakce na prvotní zřetelné přecházení Poškozené pohyboval rychlostí 70 km/h, dojel by do místa střetu konstantní rychlostí za cca 2,1 sekundy, tj. o 0,4 sekundy později než v době nehody, tj. v době, kdy by Poškozená nestihla opustit koridor soupravy, neboť potřebovala nej