6 C 37/2024 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 4. 10. 2023, vůči žalované domáhal zaplacení částky 13.250 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.250 Kč od 30. 11. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, částky ve výši 3.010 Kč (představující smluvní pokutu) a náhrady nákladů řízení ve výši 2.252 Kč.2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovanou došlo dne 30. 10. 2022 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalované zaslány na účet dne 30. 10. 2022. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit žalobci spolu s jistinou shora poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.250 Kč, vše splatné do 29. 11. 2022. Žalovaná dlužnou částku ve sjednané lhůtě žalobci nezaplatila a do podání žaloby neuhradila žalobci na dlužnou částku ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 22. 8. 2023, zaslanou jí právním zástupcem žalobce téhož dne.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Z předložené smlouvy o zápůjčce, datované dnem 30. 10. 2022, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, jako věřitel a žalovaná jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalované bezhotovostním převodem na její účet uvedený ve smlouvě zápůjčku ve výši 10.000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 13.250 Kč, nejpozději do 29. 11. 2022.6. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 16. 2. 2024, soudu doručeného dne 19. 2. 2024, bylo zjištěno, že dne 31. 10. 2022 byla na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce shora připsána částka ve výši 10.000 Kč od plátce , právnická osoba, (s popisem transakce poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, ), a že majitelem tohoto účtu byla v tomto období žalovaná.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 8. 2023, adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne 22. 8. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.8. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly , právnická osoba, podmínky společnosti , právnická osoba, , upomínky ze dne 6. 12. 2022 a 13. 12. 2022, a opakované výzvy k úhradě ze dne 20. 12. 2022, 29. 12. 2022 a 13. 1. 2023, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.9. V odpovědi na výzvu soudu, aby předložil důkazy k prokázání svého tvrzení, že se před uzavřením smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 10. 2022 řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutou zápůjčku, žalobce soudu sdělil, že k prověření úvěruschopnosti žalované nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a že žádá, aby bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna žalobci vrátit bezdůvodné obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a náklady řízení.10. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.14. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.15. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).16. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.17. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).21. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.23. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.24. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o zápůjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce řádně tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť neoznačil ani soudu nepře