7 C 60/2024 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 12. 2023 domáhal zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobce byla mezi původním věřitelem (, právnická osoba, ., IČ: , IČO, ) a žalovanou dne 12. 7. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , resp. s první splátkou ve výši , částka, se splatností dne 20. 8. 2017 a následně vždy k 20. dni v příslušném kalendářním měsíci do zaplacení. Úroková sazba byla Smlouvou sjednána ve výši 4,9 % p.a. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy původní věřitel řádně posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to na základě údajů poskytnutých žalovanou ohledně jejích příjmů a výdajů a dále nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Úvěr byl žalované poskytnut jednorázově ve výši , částka, převodem na její bankovní účet. Žalovaná úvěr ve sjednané lhůtě původnímu věřiteli nesplácela řádně a včas, a tak byla dopisem ze dne 15. 11. 2022 informována, že původní věřitel přistoupil k datu 15. 11. 2022 k zesplatnění celého úvěru. Ačkoli byla žalovaná opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky, od data zesplatnění nebylo z její strany uhrazeno ničeho. Původní věřitel následně postoupil pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023 postoupila na žalobce. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku ve výši , částka, nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.5. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, půjčka“ č. , hodnota, ze dne 11. 7. 2017 a z informací o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s fixním úrokem z úvěru ve výši 4,90 % ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti 95 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši , částka, , resp. s první splátkou ve výši , částka, se splatností dne 20. 8. 2017 a následně vždy k 20. dni v příslušném kalendářním měsíci do zaplacení. Smluvní strany se dále dohodly, že částka úvěru bude čerpána jednorázově ve prospěch bankovního účtu č. , hodnota, . Roční procentní sazba nákladů úvěru (RPSN) činí 10,24 %.6. Z listiny Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, Půjčka“ ze dne 12. 7. 2017 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . přijal návrh žalované na uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, Půjčka“ č. , hodnota, a tato byla tak k uvedenému datu uzavřena.7. Z výzvy k úhradě dlužné částky po splatnosti ze dne 9. 9. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky po splatnosti. Současně byla žalovaná poučena o možnosti okamžitého zesplatnění úvěru, pakliže nebude dlužná částka uhrazena nejpozději do data 24. 10. 2022.8. Z oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzvě k úhradě dlužné částky ze dne 15. 11. 2022 bylo dále prokázáno, že vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 9. 9. 2020 neuhradila, vyzval právní předchůdce žalobce žalovanou k úhradě celé dlužné částky ve výši , částka, .9. Ze souhrnného výpisu k úvěru ze Smlouvy č. , tel. číslo, ze dne 12. 7. 2017 bylo dále prokázáno, že žalovaná v období od 20. 8. 2017 do 20. 5. 2022 úvěr postupně splácela, přičemž k datu 15. 11. 2022 činila neuhrazená jistina úvěru po splatnosti částku ve výši , částka, .10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 3/2023 bylo prokázáno, že původní právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, . na základě této smlouvy postoupila pohledávku za žalovanou na obchodní společnost , právnická osoba, .11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce, obchodní společnost , právnická osoba, . následně na základě smlouvy postoupila pohledávku za žalovanou na žalobce.12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.13. Z předžalobní výzvy k úhradě pohledávky ze dne 4. 10. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 10. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši , částka, a současně ji upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále také jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „z. s. ú.“) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.16. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyp