8 C 221/2023-77 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum], ve spojení s podáním ze dne [datum], požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 150.766,99 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu žalobce uvedl, že dne [datum] se žalovaným uzavřel Smlouvu o používání kreditní karty [anonymizováno] č. [anonymizována dvě slova], která je smlouvou o úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit až do výše 15.000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimální výši 3 % nebo alespoň 50 Kč měsíčně. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 23,80 % p.a. Dodatkem ze dne [datum] byl úvěrový limit navýšen na částku 150.000 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky, když neuhradil splátky za měsíce únor, březen a duben 2022. Žalobce využil svého práva a odstoupil od Smlouvy s tím, že ke dni [datum] se stal celý dluh splatným. Žalovaný dluží žalobci na jistině částku 150.766,99 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána předžalobní výzva. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeným dokazováním soud učinil následující skutková zjištění. Z Žádosti o vydání kreditní karty mBank č. [anonymizováno], Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Podmínek pro vydávání a používání kreditních karet [anonymizováno] a Smlouvy o používání kreditní karty [anonymizováno] č. [anonymizováno] / [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným bylo zjištěno, že se žalobce zavázal vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout mu úvěr (úvěrový limit) 15.000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,8 % ročně, který může žalovaný opakovaně čerpat prostřednictvím platebních transakcí v souvislosti s využitím kreditní karty. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet minimálními měsíčními splátkami ve výši 3 % debetního zůstatku úvěrového účtu ke konci zúčtovacího cyklu (měsíc) nejméně ve výši 50 Kč a s poplatkem za hlavní kartu ve výši 59 Kč měsíčně. Z Žádosti o navýšení limitu Kreditní karty [anonymizováno] č. [anonymizováno] a Dodatku č. [anonymizováno] je Smlouvě o používání kreditní karty [anonymizováno] uzavřené ze dne [datum] bylo zjištěno, že úvěrový limit ke kreditní kartě byl navýšen na částku 150.000 Kč. Z Poslední výzvy k uhrazení dluhu / výpověď smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce upozornil žalovaného na dosud neuhrazenou pohledávku ve výši 29.030,26 Kč s tím, že nebude-li tato částka ve stanovené lhůtě uhrazena, včetně poplatku ve výši 400 Kč, je tato výzva zároveň i vypovězením Smlouvy o používání kreditní karty. Z článku [číslo]. Podmínek pro vydávání a používání kreditních karet [anonymizováno] vyplývá oprávnění žalobce kdykoli i bez uvedení ukončit smlouvu písemnou výpovědí. Z Oznámení o právním zastoupení a Výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] ve spojení poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobcem vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 215.544,65 Kč. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému až do výše 150.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky, společně se sjednaným úrokem, žalobci zaplatit formou pravidelných měsíčních splátek (§ 2395 o. z.), což žalovaný řádně nečinil a vznikl mu vůči žalobci dluh ve výši 150.766,99 Kč. Soud shledal žalobu důvodnou, a proto jí v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku, neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého, účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 7.140 Kč podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 21.420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč, dále 21 % DPH z částky 22.320 Kč ve výši 4.687,20 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 6.031 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 33.038,20 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).