8 C 243/2022-94 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 16. 6. 2022, ve spojení s podáním ze dne 5. 4. 2023, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 25.035 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8.234,62 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, úrok 11,75 % ročně z částky 8.234,62 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 600,44 Kč a náklady řízení. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 14. 10. 2019 Smlouvu č. , tel. číslo, s produktovým názvem , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí jsou též Smluvní Podmínky. Na základě Smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit předem vyčíslený neměnný poplatek v částce 13.683 Kč, a to jako součet položek úroku s úrokovou sazbou ve výši 56 %, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částka ta administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku (jistina + poplatky) ve výši 23.683 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 24 měsíčních splátkách po 987 Kč se splatností první splátky v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření Smlouvy. Žalovaný uhradil celkem 4.000 Kč, tak že dlužnou zůstává jistina ve výši 8.234,62 Kč a poplatky ve výši 11.448,38 Kč z čehož žalobce uplatňuje toliko částku 9.900,38 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poprvé se do prodlení dostal se splátkou splatnou dne 15. 1. 2020 a následné platby žalobce započetl na dříve splatné splátky a částečně neuhrazen zůstala splátka splatná dne 15. 3. 2020, poté již žalovaný ničeho neuhradil. Protože žalovaný porušil své povinnosti ze Smlouvy řádně splácet, uplatnil žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z hodnoty celkové dlužné částky s níž je žalovaný v prodlení, a tu vyčíslenou k datu 1. 2. 2022 požaduje uhradit ve výši 5.000 Kč. V důsledku vymáhání jsou vůči žalovanému uplatněny poplatky v celkové výši 1.900 Kč sestávající z poplatků za upomínky (3x 300 Kč) a za zahájení vymáhacího procesu ve výši 1.000 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 přešla pohledávka za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Před podáním žaloby ještě žalobce vyzval žalovaného k plnění.2. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , tel. číslo, ze dne 14. 10. 2019 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni 14. 10. 2019 žalovanému finanční hotovost formou zápůjčky ve výši 10.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 56 % a žalovaný měl zaplatit za tuto zápůjčku zaplatit předchůdci žalobce úrok ve výši 6.833 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí klienta ve výši 3.754 Kč a celkovou částku doplňkového pojištění ve výši 3.096 Kč. Celkovou částku (půjčka, úrok, úhrada, pojištění) ve výši 23.683 Kč měl žalovaný zaplatit formou 24 měsíčních splátek ve výši 987 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo , tel. číslo, Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 bylo prokázáno prodlení žalovaného se splácením zápůjčky. Výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022 bylo prokázáno, že žalobce ještě před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 26.613,67 Kč.5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalovanému poskytl finanční částku 10.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátil. Jelikož postoupení pohledávky na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu oprávněnou v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 8.234,62 Kč, částky 6.146,38 Kč připadající na nezaplacený úrok a úhradu za pojištění, částky 1.000 Kč za výzvu ke splacení celého úvěru a úroku ve výši 11,75 % ročně jdoucím z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení, a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalovanému povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalovanému též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 600,44 Kč a dále pak úrok z prodlení jdoucí z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 ve výši 8,5 % ročně do zaplacení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci.10. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení poplatku ve výši 3.754 Kč za zpracování úvěru, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.).11. Dále soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení poplatků spojených s upomínáním ve výši 900 Kč za odeslané upomínky, neboť ohledně těchto žalobce neučinil žádná konkrétní skutková tvrzení, neoznačil, ani nepředložil důkaz o jejich případném zaslání žalovanému.12. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % Kč denně z dlužné částky, vyčíslený žalobcem na částku 5.000 Kč, pak tento soud zamítl (§ 588 o. z.), a to i s odkazem na přiléhající judikaturu, a to rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, podle něhož není sice vyloučena aplikace obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat, v případě spotřebitelských smluv však nesmí tyto podmínky pod hrozbou absolutní neplatnosti podle § 53 občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 2013 obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. U spotřebitelské smlouvy se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to vzhledem k okolnosti, za níž dochází k uzavření smlouvy s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb, konečně pak se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Rozhodnutí Ústavního odkazu odkazuje i na článek 3 odstavec 1 směrnice rady č. 93/13/EHS, podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy ve prospěch spotřebitele. V daném případě smlouvu o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) uzavřel předchůdce žalobce v postavení podnikatele se žalovaným v postavení spot