10 C 3/2025-40 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , tedy konkrétně ve výši 0,1 % denně z , částka, ode dne , datum, do , datum, . Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr ve výši , částka, spolu s úroky ve splátkách po , částka, měsíčně řádně a včas, a proto došlo k jeho zesplatnění, přičemž jedním z nároků, na něž vzniklo žalobci právo, byla i výše specifikovaná smluvní pokuta. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal žalobce schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to prostřednictvím dvou výplatních pásek od zaměstnavatele žalovaného za měsíce 02/2023 a 03/2023, databází (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík atd.), informací poskytnutých žalovaným, které vyhodnotil prostřednictvím interního vyhodnocení úvěruschopnosti založeném na částce životního minima, normativních nákladů na bydlení, existenčního minima a výdajům obyvatelstva za rok 2016.2. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru“ soud zjistil, že byla dne , datum, elektronicky podepsána zástupcem žalobce a dne , datum, elektronicky podepsána žalovaným, přičemž obsahuje závazek žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které bude žalovaný spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně splácet v 25 měsíčních splátkách po , částka, . Pro případ prodlení byly ujednány smluvní pokuty. Z potvrzení o transakcích soud zjistil, že částka , částka, byla skutečně vyplacena na 2 bankovní účty. Z listiny označené jako „posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky, přičemž tak činil z prohlášení učiněných žalovaným, databází (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík atd.). Nadto soud zjistil, že v rámci kolonky hodnocení jsou zaškrtnuta celkem , hodnota, políčka, a to jednak hodnocení A a hodnocení B-. Z výplatní pásky za měsíc 2/2023 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila , částka, a za měsíc 3/2023 činila , částka, , přičemž tuto si nechal vyplácet zálohově.5. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky, za což si účtoval úplatu. Před poskytnutím finančních prostředků žalobce zkoumal schopnost žalovaného peníze vrátit z údajů uvedených žalovaným, volně dostupných registrů a z výplatních pásek za měsíce 2/2023 a 3/2023.6. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu je zaplacení částky, na níž žalobce měl (dle jeho tvrzení) vzniknout nárok v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou ze dne , datum, , dopadá na právní vztah účastníků právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).7. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2395 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen „ZSÚ“).8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.12. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.13. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.14. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).15. Žalobce této povinnosti nedostál, když při zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyšel téměř výhradně z informací poskytnutých žalovaným; od žalovaného si sice vyžádal výplatní lístky za měsíce 2/2023 a 3/2023, avšak nikterak po něm ani nepožadoval informace o celkových výdajích žalovaného, natož aby vyžadoval jejich doložení, ale spokojil se toliko s vlastním interním posouzením možných výdajů žalovaného16. Smlouvu o úvěru je tedy