11 C 240/2024-48 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 1. 9. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 15.876 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , dne 16. 1. 2012 uzavřel se žalovaným Smlouvu o půjčce č. , hodnota, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 11.000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit částku 7.976 Kč. Celkovou částku (půjčku a poplatek) se žalovaný zavázal předchůdci žalobce zaplatit v 45 týdenních splátkách po 422 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 11. 2012. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas a marným uplynutím týdenní lhůty pro zaplacení poslední splátky již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a předchůdci žalobce vzniklo právo požadovat uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 3.100 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost , Jméno žalobce, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení celkové částky 15.876 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 9.202,99 Kč a dlužného poplatku ve výši 6.673,01 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobce žalovaného vyzval k plnění.2. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o půjčce číslo , hodnota, ze dne 16. 1. 2012, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni 16. 1. 2012 žalovanému peněžní prostředky ve výši 11.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s touto půjčkou poplatek 7.976 Kč sestávající z úroku 1.049 Kč, poplatku za administrativní činnost 1.760 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 5.167 Kč. Celkovou dlužnou částku, kterou měl žalovaný na základě této smlouvy zaplatit předchůdci žalobce (půjčka, úrok, poplatky) činila 18.976 Kč. Žalovaný měl splatit celkovou částku v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 422 Kč se splatností prvé splátky nejpozději do 7. kalendářního ode dne uzavření smlouvy.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s Přílohou, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo , hodnota, , a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.6. Výzvou k plnění ze dne 30. 7. 2024 s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo , hodnota, v celkové výši 45.405,92 Kč.7. Podle ust. § 657 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.8. Podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.9. Podle ust. § 517 odst. 1 a 2 obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.10. Podle ust. § 37 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.11. Podle ust. § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.12. Podle ust. § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.13. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. , hodnota, k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě.14. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce ve smyslu ust. § 657 obč. zák., přičemž předchůdce žalobce ze smlouvy plnil, když půjčil žalovanému částku 11.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později půjčku se sjednaným úrokem 1.049 Kč v úplnosti nevrátil, když na svůj dluh uhradil toliko částku 3.100 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou v rozsahu neuhrazeného dluhu ve výši 8.949 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 517 odst. 1 a 2 obč. zák., neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci.15. Pokud se týká ujednání účastníků ve smlouvě o půjčce ohledně „souhrnného poplatku“ ve výši 6.927 Kč, které lze posoudit pouze jako úrok z prodlení podle § 658 odst. 1 obč. zák., neboť jinou platbu při půjčce sjednané podle § 627 obč. zák. ujednat nelze, považuje je soud za neplatné podle § 39 a § 41 obč. zák., a to pro jeho rozpor s dobrými mravy. Jak bylo několikráte judikováno, např. rozsudkem Nejvyššího soud ČR ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, a dále též rozsudkem Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 101 VSPH 14/2012, že sjednaná odměna za uzavření smlouvy je nemravná nad částku, která činí celkem , hodnota, % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za jeho sjednání. V posuzovaném případě byl souhrnný poplatek (úrok) ve výši 7.976 Kč sjednán ve výši 72,50 % za celou dobu poskytnutí půjčky v délce 45 týdnů. Sjednanou částku přesahující úrok ve výši 1.049 Kč, tj. poplatky v součtu 6.927 Kč odpovídající 62,97 % úroku za dobu 45 týdnů považuje soud za nepřiměřeně vysokou, a tudíž v rozporu s dobrými mravy, a proto nárok žalobce v rozsahu sjednaného souhrnného poplatku zamítl, včetně požadovaného příslušenství.16. Dále soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení 21 % úroku ročně z částky 9.202,99 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 20.303,33 Kč, neboť tento nebyl ve smlouvě sjednán, přičemž žalobce jej požaduje s odkazem na článek 3 Smluvních podmínek. Soud však dospěl k závěru, že ujednání o tomto úroku jsou ujednána neplatně ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., jelikož byla sjednána neurčitě a nesrozumitelně v rozporu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Přímo ve smlouvě je uvedena výše úroku ze zápůjčky pevnou částkou 1.049 Kč, nic dalšího o výši sazby, jakou je počítán, ani o tom, týká-li se pouze období, ve kterém má být půjčka splacena, a až poté má být úročena sazbou ve výši 21 % ročně, přičemž v obsáhlých a nepřehledných smluvních podmínkách, které ani nebyly žalovaným podepsány, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy neplatně, proto soud žalobu i ohledně tohoto úroku zamítl.17. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V této věci byl úspěch žalobce v části, jež se netýká příslušenství, jen nepatrně vyšší, než činil jeho neúspěch, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.18. Soud pro úplnost uvádí, že hmotně právně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních předpisů.