11 C 243/2024-85 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 30. 4. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu 12.620,80 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , dne 16. 11. 2021 uzavřel se žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 10.000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet označený ve smlouvě. Žalovaná čerpala úvěr v souladu se smlouvou. Žalovaná se zavázala hradit ve prospěch právního předchůdce žalobce minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byla žalovaná povinna hradit, byla žalované sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalované dostupný online na účtu , Anonymizováno, www., Anonymizováno, .cz. Žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky. Protože přes výzvu k úhradě dlužné částky žalovaná svůj dluh neuhradila, předchůdce žalobce úvěr ke dni 26. 3. 2022 zesplatnil. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 9. 2023 mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobce požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny 10.000 Kč, dlužného poplatku 600 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 2.020,80 Kč, kapitalizovaných úroků od 27. 3. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 4.505,42 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 27. 3. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 1.902,85 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění. Ohledně posouzení schopnosti žalované splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobce uvedl, že předchůdcem žalobce byla tato prověřena tak, že vyhodnocoval transakce provedené na běžném účtu žalované a z údajů o příchozích a odchozích platbách získal úplné a ucelené informace o finanční situaci žalované a zjistil, že žalovaná je schopna hradit úvěr ve výši 10.000 Kč.2. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Z Osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru (Smlouva číslo , hodnota, ) ze dne 16. 11. 2021 uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 60 %, který byla žalovaná oprávněna čerpat opakovaně do výše sjednaného limitu. Potvrzeními o provedených transakcí ze dne 16. 11. 2021 a ze dne 17. 11. 2024 bylo prokázáno, že žalovaná čerpala úvěrové prostředky v celkové výši 10.000 Kč. Z Denní historie půjčky číslo , hodnota, bylo zjištěno, že na vyčerpanou částku 10.000 Kč žalovaná neuhradila ničeho. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a z Oznámení o postoupení ze dne 29. 9. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovanou přešla na žalobce a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Z Výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení pohledávky ve výši 20.671,92 Kč ve lhůtě do 1. 3. 2024.5. Ze žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.8. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele, neboť žalobce ani přes výzvu soudu neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalované, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr řádně splácet.13. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.14. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaná má proto povinnost vydat žalobci, co jí bylo poskytnuto. Žalovaná obdržela od předchůdce žalobce částku 10.000 Kč, na kterou neuhradila ničeho, a je tak povinna zaplatit žalobci 10.000 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu je žalovaná povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení v žalobcem požadované výši 11,75 % ročně (§ 1970 o. z.) ode dne 2. 3. 2024, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění určené žalobcem ve výzvě ze dne 15. 2. 2024. Ve zbytku soud žalobu zamítl.15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.252 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 58,46 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce činí 1.316,50 Kč (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).