11 C 232/2025-48 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 27. 8. 2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu 22.829,92 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou dne 11. 1. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit částku 16.745 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9.563 Kč s úrokovou sazbou 14,75 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.277 Kč. Celkovou částku (půjčka, úrok, úhrady) se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit v 65 týdenních splátkách po 489 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední platbu žalovaná uhradila dne 23. 7. 2023 s tím, že na svůj dluh uhradila částku 7.600 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na společnost , Jméno žalobce A, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové částky 22.829,92 Kč sestávající z dlužné jistiny 11.643,79 Kč a dlužných úhrad za služby (poplatku) ve výši 11.186,13 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění.2. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 1. 2023 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni 11. 1. 2023 žalované finanční hotovost formou peněžité zápůjčky ve výši 15.000 Kč. Žalovaná měla za poskytnutou zápůjčku zaplatit předchůdci žalobce úrok ve výši 9.563 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 3.277 Kč a doplňkové pojištění ve výši 2.405 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Celkovou částku (půjčka, úrok, poplatky, pojištění) ve výši 31.745 Kč měla žalovaná zaplatit v 65 týdenních splátkách po 489 Kč. Ze Zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná označila svůj měsíční čistý příjem ve výši 15.969 Kč a měsíční odhadované výdaje ve výši 4.000 Kč. Z Tabulky umoření ke smlouvě číslo , hodnota, bylo zjištěno, že za dobu od 17. 1. 2023 do 23. 7. 2023 bylo na dluh uhrazeno 7.600 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025, bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o půjčce číslo , hodnota, . Výzvou k plnění ze dne 29. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 27.510,84 Kč.5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalované poskytl finanční částku 15.000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátila. Jelikož postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 11.643,79 Kč a nesplaceného pevného úroku 4.004,13 Kč, tj. v rozsahu dlužné částky 15.647,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.975,93 Kč a s úrokem ve výši 14,75 % ročně dále jdoucím z dlužné jistiny od 29. 4. 2025 do zaplacení jako důvodnou, a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalované povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalované též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 1.827,19 Kč a dále pak jdoucího ve výši 14,75 % z dlužné jistiny od 29. 4. 2025 ročně do zaplacení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci.10. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení úhrady (poplatku) ve výši 7.182 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.).11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 1.200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.142 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.957 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 37,10 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci činí částku 1.097,04 Kč (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).