16 C 218/2025-60 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, přičemž žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti úrok ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , a to v 14 měsíčních splátkách po , částka, do dne , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Celkově žalovaný uhradil na uvedenou smlouvu částku , částka, . Pohledávka věřitele z uvedené smlouvy vůči žalovanému byla postoupena žalobci.Soud považuje žalobu za doručenou žalovanému v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a u jednání provedl dokazování žalobcem předloženými důkazy.Předmětem řízení jsou tvrzené postoupené nároky úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, úroků, úroků z prodlení a smluvní pokuty z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru je upravena v ustanoveních § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), a spotřebitelský úvěr je upraven zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ s postoupenou pohledávkou mají být postupníkovi předány veškeré listiny, které potřebuje pro uplatnění této pohledávky.Žalobce k prokázání tvrzení, že mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla uzavřena předmětná smlouva v tvrzeném znění, předložil prostou kopii úvěrové smlouvy č. , hodnota, o čtyřech stranách. Po písemné výzvě soudu, aby žalobce nejpozději u jednání dne , datum, předložil soudu originál předmětné smlouvy o úvěru, s poučením, že v opačném případě se žalobce vystavuje neúspěchu ve sporu, žalobce soudu zaslal soudu konvertovanou kopii smlouvy o dvou stranách, kterou ověřil zástupce žalobce, tj. fakticky žalobce prostřednictvím svého zástupce. U jednání dne , datum, originál předmětné úvěrové smlouvy soudu předložen nebyl. Soud však z předložené prosté kopie ani z předložené konvertované kopie tvrzené smlouvy o úvěru, nemůže dovodit závěr, že by jimi bylo prokázáno, že žalovanému byla dne , datum, poskytnuta částka , částka, a že vůbec byla tvrzená úvěrová smlouva uzavřena, jelikož prohlášení žalovaného „Dlužník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru“, je zcela neurčité a nevyplývá z něho, jakou částku v hotovosti převzal. Nachází se sice na straně, která je datovaná a podepsaná žalovaným a věřitelem, ale z této podepsané strany nelze nijak dovodit, k jaké konkrétní smlouvě se vztahuje a co přesně je základním obsahem takové smlouvy. Údaje obsažené na této straně jsou natolik obecné, že by se mohla vztahovat k jakékoliv smlouvě, a nelze nijak dovodit, že se jedná o stranu smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Zároveň je třeba poukázat na to, že žalobcem předložená prostá kopie smlouvy má 4 strany a kopie smlouvy ověřená zástupcem žalobce (konvertovaná) má pouze 2 strany!, což vyvolává pochybnosti o tom, jaký dokument právní zástupce žalobce vlastně konvertoval a zda vůbec viděl originál smlouvy, a rozhodně zpochybňuje jeho prohlášení o tom, že vzniklý dokument obsahem odpovídá vstupnímu dokumentu.Podle § 129 odst. 1 o. s. ř. důkaz listinou se provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující. Zákon zde hovoří o listině nikoli o její kopii. Tedy dokazování se zásadně provádí originály listin, nikoli kopiemi či ověřenými kopiemi, kterými jsou konvertované kopie. Soud může v určitých případech připustit dokazování kopiemi listin. Nicméně je povinností účastníka předkládat soudu listiny v originálech, zejména ty, které má mít coby postupník k dispozici. Navíc v situaci, že soud mu dá jasně najevo, že požaduje originál listiny a poučí žalobce o možnosti neúspěchu ve sporu při nepředložení originálu.Z dalších provedených důkazů soud již žádné významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci nezjistil. Soud neposkytl žalobci další lhůtu k předložení originálu úvěrové smlouvy z důvodu hospodárnosti a vlivu takového postupu na délku řízení, neboť již před jednáním byl žalobce k předložení originálu soudem vyzván s poučením o riziku neúspěchu ve sporu, pokud originál smlouvy u jednání nepředloží a soudu nesdělil důvody, pro které originál předmětné smlouvy nemohl předložit u jednání dne , datum, .Soud tedy nemá za prokázané, že by žalovaný tvrzenou úvěrovou smlouvu uzavřel ani že by žalovaný od společnosti , právnická osoba, ., na základě takové smlouvy obdržel dne , datum, částku , částka, ani že částku , částka, dne , datum, žalovaný od jmenované společnosti vůbec obdržel. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobcem.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byl plně úspěšný žalovaný, měl by proto dle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.