16 C 275/2025-65 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalované zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to na základě úvěrové smlouvy, kterou dle žalobních tvrzení uzavřeli účastníci dne , datum, a žalobce na základě ní poskytl žalované dne , datum, částku , částka, na účet číslo , č. účtu, . Žalobce dále uvedl, že úvěr byl sjednán na 24 měsíců a byl splatný ve 24 měsíčních splátkách, že žalovaná porušila svou povinnost řádně a včas splácet poskytnutý úvěr a že celkově zaplatila na uvedený úvěr pouze , částka, .Soud považuje žalobu za doručenou žalované v souladu s ustanoveními § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků, ve věci provedl dokazování a na jeho základě dospěl k následujícím zjištěním.Žalobce existuje od , datum, a v období od , datum, patří do předmětu jeho podnikání mimo jiné činnost nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru. (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku)Žalobce žalované poskytl dne , datum, částku , částka, , a to převodem na její účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, ., kdy jako variabilní symbol uvedl číslo , hodnota, , což soud zjistil ze sdělení , právnická osoba, ., avšak v řízení nebylo zjištěno, z jakého konkrétního titulu (konkrétní smlouvy) byla uvedená částka žalované poukázána. U žalobcem předloženého elektronického dokumentu, označeného jako úvěrová smlouva a datovaného dnem , datum, , totiž počítačový systém hlásí, že dokument je připraven k podpisu, což znamená, že tento dokument není podepsaný. Tedy je nadbytečné zabývat se tím, zda kód uvedený v tomto dokumentu na místě, kde by měl být podpis žalované, byl sdělen žalobcem žalované, neboť nelze zjistit, kdo a kdy toto číslo do dokumentu vložil. Tento dokument tedy neprokazuje, že by žalobcem tvrzená smlouva o úvěru byla účastníky uzavřena.Od srpna , Anonymizováno, žalobce zasílal žalované výzvy k úhradě žalované částky (zjištěno z uvedených výzev a podacích poštovních archů), avšak z žádného důkazu soud nezjistil, že by se kterákoliv z těchto výzev dostala do dispoziční sféry žalované.Z dokumentu označeného jako karta klienta soud zjistil, že žalobce si u úvěru č. , hodnota, schváleného dne , datum, evidoval, že žalovaná nemá žádné děti, že má příjem ze zaměstnání a ten činí , částka, měsíčně, že další příjem ostatních členů domácnosti je , částka, a že její další výdaje na splátky jiným společnostem uvedené v žádosti činí , částka, . Žádné výdaje na bydlení, energie či domácnost v tomto dokumentu uvedeny nejsou. Žádný konkrétní doklad, na základě něhož žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované, v kartě klienta uveden není a ani soudu předložen nebyl.Z dalších provedených důkazů soud již žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci nezjistil.V tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných úroků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ), ve znění účinném od , datum, (dále jen „ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů včetně spotřebitele a, pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citované právní předpisy soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl dne , datum, žalované částku , částka, , a to (s ohledem na předmět podnikání žalobce) zřejmě na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. V řízení však nebylo zjištěno, v jakém znění byla taková úvěrová smlouva uzavřena. Také nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval před poskytnutím uvedených peněžních prostředků úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 ZSÚ, tudíž takovou smlouvu o spotřebitelském úvěru, i kdyby její znění bylo v řízení zjištěno, by soud musel považovat za neplatnou ve smyslu § 87 ZSÚ. Žalobce tak neprokázal, že by měl vůči žalované vedle nároku na vrácení poskytnuté jistiny ještě jiné nároky. Jelikož sám žalobce tvrdil, že žalovaná žalobci zaplatila na žalovaný nárok pouze částku , částka, a v řízení nebylo zjištěno, že by uhradila více, je žalovaná povinna žalobci zaplatit rozdíl mezi jí poskytnutou částkou a vrácenou částkou, což je , částka, . Proto soud žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň s ohledem na tvrzení žalobce o tom, že úvěr byl ujednán na 24 měsíců, tj. do , datum, , má soud za to, že žalovaná se ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nemohla dostat do prodlení s úhradou této částky, proto žalobci úrok z prodlení z uvedené částky nepřiznal a zároveň poskytl žalované lhůtu k úhradě uložené povinnosti do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. (výrok I.)Ve zbývající části soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. (výrok II. tohoto rozsudku)O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud nemusí přiznat žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný.