6 C 293/2025-20 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne , datum, pod č. , hodnota, smlouvu o úvěru ve výši , částka, (skládající se z půjčené částky , částka, a souhrnného poplatku , částka, ), který měl žalovaný splácet formou pravidelných týdenních splátek ve výši , částka, , první splátka splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, celkem na splátkách uhradil žalobci částku ve výši , částka, . Žalobce kromě nesplacené částky ve výši , částka, požaduje dále zákonný úrok z prodlení z této částky, a to až od , datum, , když prodlení žalovaného s úhradou úvěru nastalo sice v důsledku jeho nepravidelného splácení dříve, ale žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a datum splatnosti určil na , datum, a datum prodlení na , datum, . K okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce uvedl, z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly žalobcem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit s tím, že se jednalo o kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolu zaměstnání, kontrolu platební historie klienta u společnosti žalobce, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů žalovaného (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žalobce žijícího v dané oblasti, a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých obchodním zástupcem v kartě klienta.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že smlouvu o úvěru shora uzavřel žalobce jako společnost a žalovaný jako spotřebitel. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy bezúčelový úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , tedy celkem částku ve výši , částka, , žalobci vrátit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši , částka, , splatnými vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky, počínaje úhradou první splátky dne , datum, .5. Z evidenční karty klienta na jméno žalovaného ze dne , datum, soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek na dobu neurčitou jako , Anonymizováno, u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , adresa, , přičemž jeho pravidelný čistý měsíční příjem měla tvořit mzda ve výši , částka, a brigáda ve výši , částka, , při počtu zdrojů příjmu 2, další čisté příjmy domácnosti neuvedeny, celkem tedy měsíční příjmy domácnosti činily , částka, . Jako výdaje jsou uvedeny životní výdaje na bydlení ve výši , částka, , životní minimum na ověření ve výši , částka, a nebankovní závazky ve výši , částka, , celkem tedy měsíční výdaje domácnosti činily , částka, , a disponibilní zůstatek tak činil , částka, . Žádné jiné životní výdaje (telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění apod.), bankovní závazky, splátky exekucí, výživné, jiné srážky nebo jiné pravidelné měsíční výdaje domácnosti nebyly v kartě uvedeny. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva a výpis z bankovního účtu. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, typ bydlení spolubydlící, není majitelem nemovitosti, u žalobce již měl úvěr (REF).6. Z přehledu splátek a úhrad ke smlouvě o úvěru 66-420918 a z předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu zaplatil žalobci celkem částku ve výši , částka, . Dále z tohoto přehledu soud zjistil, že žalovaný byl klientem žalobce od , datum, .7. Z předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z poštovního podacího archu ze dne , datum, pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne , datum, žalovanému odeslal.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).10. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.18. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.19. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a