6 C 96/2026-27 – Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným téhož dne, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 11.500 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11.500 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.855 Kč.2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci spolu s jistinou shora poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1.500 Kč, vše splatné do 23. 6. 2025. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci uhradil do podání žaloby pouze 3.075 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne , datum, .3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.5. Z předložené smlouvy o zápůjčce, datované dnem , datum, , soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, zápůjčku ve výši 10.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 1.500 Kč, celkem tedy částku ve výši 11.500 Kč, nejpozději do 14. 5. 2025.6. Ze sdělení , právnická osoba, ., soudu doručeného dne , datum, , a z údajů o provedených platbách ze dne , datum, od , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o zápůjčce shora č. , č. účtu, byla dne 2. 5. 2025 odeslána i připsána částka ve výši 10.000 Kč pod VS , var. symbol, od plátce , právnická osoba, , a že majitelem tohoto účtu byl v tomto období žalovaný.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.8. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného při posouzení úvěruschopnosti získal a na základě čeho byly tyto údaje ověřeny, a aby k prokázání těchto tvrzení současně označil důkazy, žalobce soudu sdělil, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a že žádá, aby bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen žalobci vrátit bezdůvodné obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení. Žádné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.9. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.13. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.14. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.18. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.19. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce při uzavírání smlouvy o zápůjčce řádně tuto úvěruschopnost žalované neověřoval, neboť neoznačil ani soudu nepředložil žádné důkazy, jejichž prostřednictvím tak učinil, resp. ani žádné takové konkrétní důkazy netvrdil. Jelikož tak žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně dodržení jeho povinnosti prověřit před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalovaného, lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o zápůjčce za sjednanou absolutně neplatně.20. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného celkem částku 10.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 3.075 Kč, proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši 6.925 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citovan