21 C 192/2021-20 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu [datum] se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 30 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovaným dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] Dle této smlouvy a jejího doplňku z [datum] poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému celkem úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal jej splatit do [datum] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 220 Kč. Žalovaný tuto svou povinnost porušil a úvěr ve stanovené lhůtě ani později neuhradil. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobce se domáhal úhrady jistiny 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku 4 320 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaných i běžných úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaný se ve věci samé nijak nevyjádřil. 3. Podáním z [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do požadované smluvní pokuty 10 000 Kč a kapitalizovaného úroku 4 320 Kč. 4. Podle § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) může navrhovatel vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. soud řízení v takovém případě zastaví. Soud proto řízení v souladu s citovaným ustanovením v rozsahu zpětvzetí zastavil. 5. Soud ve věci na [datum] nařídil jednání, z něhož se žalobce omluvil. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Ačkoli jazykový výklad citovaného ustanovení by ukládal soudu zabývat se otázkou neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žadatele pouze k jeho námitce, Evropský soudní dvůr v rozsudku ze dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. C [číslo] k předběžné otázce řekl:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soud se proto touto otázkou zabýval z úřední povinnosti, přičemž v návaznosti na zpětvzetí žaloby co do nároků převyšujících jistinu a úrok z prodlení se zabýval především otázkou, zda právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši sjednaného úvěru. 9. Smlouvou o úvěru z [datum] bylo prokázáno, že žalovaný na jejím základě převzal částku 6 000 Kč v hotovosti (což stvrdil svým podpisem). Smlouva byla stranami doplněna dne [datum] tak, že žalovaný byl oprávněn čerpat jednorázově splatný úvěr až do celkové částky 20 000 Kč, a to převodem na jím uvedený bankovní účet. Převedení částky 9 000 Kč a 5 000 Kč bylo prokázáno výpisy z účtu z [datum] a [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do [datum]. 10. Postoupení pohledávky ze smlouvy žalobci bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] spolu se přílohou (identifikací pohledávky). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem z [datum], předžalobní výzva mu byla zaslána [datum]. 11. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na dlužné jistině cokoli uhradil, popř. jiné relevantní skutečnosti. 12. Soud proto žalobě vyhověl. Žalobci dále náleží zákonný úrok z prodlení, jak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla určena lhůta k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž žalobce byl úspěšný ze dvou třetin, a proto mu náleží náhrada v rozsahu jedné třetiny nákladů řízení. Náklady řízení se sestávají z odměny za právní zastoupení advokátem podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve spojení s § 14b advokátního tarifu za 3+1 úkon právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění a částečné zpětvzetí žaloby) tj. 3 200 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč a jednom za 300 Kč, 21% DPH z obou uvedených položek (798 Kč) a zaplaceného soudního poplatku (1 200 Kč). Celkem tedy bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 933 Kč (tj. 1/3 z 5 798 Kč). Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla určena lhůta k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů tohoto řízení k rukám právního zástupce žalobce.