21 C 195/2020-16 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu [datum] coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s.) domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovaným neuhrazené jízdné [částka] x [částka] a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému [částka] x [částka]. Žalovaný ke své přepravě opakovaně použil vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobce provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl na základě předložených důkazů bez nařízení jednání, a to v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť účastníci s tímto postupem souhlasili. 4. Na základě žalobcem předložených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný ve dnech [datum] (2x), [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] použil ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobce provozovaných linkách veřejné osobní dopravy [číslo] (9x) a 1, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby ani jednou neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla při kontrolách jízdních dokladů ověřena. Žalovaný dosud dlužné jízdné ani přirážky k tomuto jízdnému v celkové částce [částka] nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek z [datum]. 6. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě zcela vyhověl. Nárok na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému vyplývá z § 2550 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), z § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (autobus MHD má povahu silniční dopravy), z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (trolejbus MHD má povahu drážní dopravy) a tarifu dopravce. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve spojení s § 14b advokátního tarifu za 2,5 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění) tj. [částka], dále paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka], 21% DPH z obou uvedených položek ([částka]) a zaplaceného soudního poplatku ([částka]). Celkem tedy bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla určena lhůta k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů tohoto řízení k rukám právní zástupkyně žalobce. 8. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o.s.ř.