21 C 38/2021-17 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhal proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovaným neuhrazené jízdné ve výši 2 x [částka] a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 2 x [částka]. Žalovaný ke své přepravě opakovaně použil vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobce provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci na [datum] nařídil jednání, k němuž se dostavil toliko zástupce žalobce. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný ve dnech [datum] a [datum] použil ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobce provozovaných linkách veřejné osobní dopravy [číslo] přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby ani jednou neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaný dosud dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce [částka] nezaplatil, a to přestože k tomu byl opakovaně vyzván a bylo mu též oznámeno postoupení pohledávky žalobci. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze [datum]. 6. Povinnosti cestujícího při jízdě prostředkem městské hromadné dopravy vyplývají jednak obecně z § 2550 a následujících občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), z § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (v případě autobusu), z § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (v případě trolejbusu) a jednak konkrétně z jednotlivých ustanovení smluvních přepravních podmínek dopravce a tarifu dopravce. 7. Za tohoto stavu soud žalobě jako důvodné vyhověl, uložil žalovanému povinnost nezaplacené jízdné a přirážku uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve spojení s § 14b advokátního tarifu za 3+1 úkon právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění a účast u jednání), tj. [částka], dále paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] a 1 úkon po [částka], 21% DPH z obou uvedených položek ([částka]) a zaplaceného soudního poplatku ([částka]). Celkem tedy bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla určena lhůta k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů tohoto řízení k rukám právní zástupkyně žalobce. 9. Odůvodnění tohoto rozsudku bylo vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř.