25 C 53/2021-18 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s.) domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovaným neuhrazené jízdné ve výši [částka] a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši [částka], když žalovaný dne [datum] ke své přepravě použil vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaný v den tvrzený žalobkyní použil ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince veřejné osobní dopravy, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaný dosud žalobkyni dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce [částka] nezaplatil. 5. Nárok žalobkyně se opírá o ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 za užití ust. § 1879 OZ a § 1970 OZ, dále pak (v případě použití autobusu) o ust. § 18a odst. 2, písm. a), c) zákona číslo 111/1994 Sb. o silniční dopravě v platném znění, popř. (při použití trolejbusu) o ust. § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona číslo 266/1994 Sb. o drahách v platném znění a to vždy ve spojení s ust. § 15, písm. b) vyhl. č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a jednotlivými ustanoveními Smluvních přepravních podmínek a Tarifu jízdného právního předchůdce žalobkyně. O příslušenství žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu ust. § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky soud hodnotí jako platné, v souladu s ust. § 1879 a násl. OZ. 6. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané stejnou žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a to ve výši 200 Kč/úkon dle § 14b odst. 1, bod. 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., dále odměna za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu) ve výši 1 000 Kč/úkon dle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 citované vyhl., 3 režijní paušály po [částka] a 1 režijní paušál ve výši [částka] dle § 13 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 5, písm. a), b) vyhl. č. 177/1996 Sb., a navýšení o 21% DPH, když právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. 7. Soud zpracoval toliko zkrácené odůvodnění tohoto rozsudku ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.