28 C 192/2020-116 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 7. 4. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 205 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně za období od 21. 1. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů tohoto řízení, a to s odůvodněním, že žalobkyně je mimo jiné uživatelem pozemků označených evidenci využití půdy (systém LPIS) jako půdní bloky [číslo] [číslo] [číslo] vše v [katastrální uzemí], přičemž na těchto pozemcích vykonává zemědělskou činnost, a to rostlinnou výrobu. Uvedené pozemky jsou součástí žalovaným užívané honitby, kdy v roce 2019 zde žalobkyně pěstovala kukuřici a ve dnech od 29. 9. 2019 a následně byly uvedené pozemky masivně poškozeny černou zvěří, v důsledku čehož došlo k výraznému snížení sklizně kukuřice, kterou žalobkyně provedla 25. 10. 2019. Škoda, která žalobkyni z uvedené události vznikla, byla vyčíslena soudním znalcem na částku 205 630 Kč představující ztrátu produkce. Uvedenou škodu u žalovaného jako u povinného subjektu žalobkyně uplatnila postupem, který je předepsán zákonem o myslivosti, a to dopisem ze dne 18. 10. 2019 a vyčíslením škody – odborným vyjádřením znalce, doručeným žalovanému dne 8. 11. 2019. Žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě škody do 20. 1. 2020, a to fakturou [číslo] 2019. V zákonem předpokládané lhůtě však žalovaný škodu žalobkyni ani zčásti neuhradil, ačkoliv podle ustanovení § 52 odst. 1 písm. b) zákona o myslivosti je žalovaný jakožto uživatel honitby povinen nahradit škodu, která na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených způsobila zvěř. Ačkoliv byl žalovaný o úhradu částku 205 630 Kč vyzýván i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a to výzvou ze dne 25. 3. 2020, ke dni podání žaloby nic neuhradil. 2. Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný odpor. Zdejší soud usnesením č. j. EPR 83136/2020-13 ze dne 2. 6. 2020 rozhodl o odmítnutí podaného odporu, přičemž k odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č. j. EPR 83136/2020-21 ze dne 20. 8. 2020 rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se odpor podaný žalovaným proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 6. 5. 2020 pod č. j. EPR 83136/2020-9 neodmítá. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7. 7. 2020 uvedl, že je přesvědčen, že žalobkyně neuplatnila nárok na náhradu škody způsobené zvěří u uživatele honitby řádně a včas, jak jí předepisuje ustanovení § 55 zákona č. 449/2001 Sb., zákon o myslivosti, když počátek běhu prekluzivních lhůt je judikaturou vykládán tak, že vznikem škody se míní škodná událost, tedy každé jednotlivé škodové působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a lesní porosty. Není pravdou, že zvěř způsobila žalobkyni škodu od 29. 9. 2019 a následně, neboť tato žalobkyni vznikala minimálně od července 2019. Na možný vznik škody působením zvěře žalovaný žalobkyni upozorňoval a vyzýval ji, aby učinila úkony potřebné k zabránění vzniku škod. V této souvislosti poukazuje žalovaný na ustanovení § 53 zákona o myslivosti, podle kterého má vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku povinnost činit přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Žalobkyně však minimálně od července 2019 nic neučinila a nepodnikala žádné kroky k tomu, aby škodě zabránila. Dále žalovaný uvádí, že plodina kukuřice byla žalobkyní vyseta naprosto nevhodně u lesa, když na tuto nevhodnost byla žalobkyně žalovaným rovněž upozorňována. Navíc jednatel žalobkyně je sám myslivcem, tedy absolvoval myslivecké zkoušky a on sám je vlastníkem loveckého lístku. Informace o tom, že pokud bude kukuřice vyseta hned u lesa, zvěř do ní půjde, je tak žalobkyni všeobecně známa. Žalobkyní předložené odborné vyjádření s vyčíslením škody považuje žalovaný za zcela nedostatečné, navíc z něj není ani zřejmé, jak osoba, která je zpracovala, k předmětné částce dospěla. 4. Soud ve věci nařídil jednání na 26. 11. 2020, ke kterému předvolal právní zástupce obou účastníků. Na žádost právního zástupce žalovaného bylo jednání odročeno na 4. 1. 2021. Při tomto jednání soud provedl listinné důkazy, poučil oba účastníky o zákonné koncentraci řízení podle ust. § 118b odst. 1 věty druhé o.s.ř. a současně také poučil žalovaného podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy k tomu, od kdy přesně škoda minimálně od července 2019 vznikala, dále k tomu, kdy, kým a jakou formou byla žalobkyně ze strany žalovaného upozorňována na vznik škody a vyzývána k zabránění vzniku škod, a dále k tomu, kdy, kým a jakou formou byla žalobkyně upozorňována ze strany žalovaného na nevhodnost místa vysetí plodiny u lesa. Zároveň byl žalovaný vyzván podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že jednatel žalobkyně je sám myslivcem, členem spolku, a o nevhodnosti místa vysetí plodiny kukuřice blízko lesa měl vědět. Žalobkyně byla rovněž soudem upozorněna podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., aby doplnila důkazy ohledně výše žalované škody, která měla být zjištěna znalcem v rámci odborného vyjádření, jehož závěr je však podle názoru soudu zcela nepřezkoumatelný, když v odborném vyjádření chybí jakákoliv dokumentace způsobené škody. Účastníkům byla poskytnuta k doplnění tvrzení a k označení důkazů dodatečná lhůta 30 dnů od doručení stejnopisu protokolu z tohoto jednání s tím, že jednání bylo odročeno na 29. 3. 2021. 5. Žalovaný podáním ze dne 12. 2. 2021 doplnil tvrzení a označil důkazy k jejich prokázání, a to tak, že uvedl, že škody způsobené černou zvěří v porostech kukuřice vznikaly minimálně od konce července v době, kdy dozrává pšenice a současně se v kukuřici tvoří již klasy, které jsou pro černou zvěř lákavější a především chutnější. Právě z toho důvodu se černá zvěř přesouvá do kukuřičného porostu. O škodách v kukuřičném porostu věděli členové žalovaného, kteří honitbu průběžně kontrolovali a současně chodili lovit zvěř, tedy se pohybovali i na pozemcích a kolem pozemků s vysetou kukuřicí. Byli to především [jméno] [příjmení] (předseda žalované), [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří jednatele žalobkyně ústně upozorňovali na vznikající škody a potřebu učinit opatření k zabránění vzniku škod. Jednatele žalobkyně upozorňovali od chvíle, kdy jim byly známy škody, to bylo koncem měsíce července, přičemž škody mohly vznikat samozřejmě i dříve, proto žalovaný ve svém vyjádření ze dne 7. 7. 2020 uvádí, že škody vznikaly minimálně od července 2019. V tomto období byly k porostu kukuřice žalovaným instalovány akusticko-světelné plašiče zvěře, aby bylo škodám zabráněno. Na nevhodnost výsevu kukuřice přímo u lesa jednatele žalobkyně ústně upozorňovali členové žalovaného a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a to jakmile zjistili, že kukuřici vysadila. Bylo to začátkem měsíce května. Jednatel žalobkyně je sám myslivcem a členem mysliveckého spolku [anonymizováno] [obec], [IČO], se sídlem [adresa], kde je členem kontrolní komise. O chování černé zvěře tedy zcela jistě povědomí má, a v případě, kdy se jako jednatel žalobkyně rozhodl k vysetí kukuřice přímo u lesa, bylo mu zřejmé, že černá zvěř se do kukuřice přemístí a bude působit škody. Žalovaný dále poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2388/2014, dále sp. zn. 25 Cdo 2234/2019. Žalovaný na základě ustálené judikatury dovozoval, že jej nemůže nijak tížit důkazní břemeno ohledně tvrzení a prokázání vzniku škody již v dřívějším období, konkrétně před 29. 9. 2019, jak uvádí žalobkyně, neboť je to žalobkyně, kdo je povinen v řízení unést důkazní břemeno ohledně skutečností rozhodných pro existenci žalovaného nároku, v tomto případě zejména ohledně vzniku škody v žalobkyní uváděném období od 29. 9. 2019, to znamená v době škodné události, rozsahu škody způsobené v tomto období a příčiny vzniku škody. Žalobkyně je v podané žalobě, pokud jde o tvrzení a přiložené důkazy, velmi strohá a svá tvrzení opírá v podstatě pouze o dopis ze dne 18. 10. 2019, fakturu [číslo] 2019, odborné vyjádření znalce ze dne 25. 10. 2019 a předžalobní výzvu ze dne 25. 3. 2020 Tyto listiny však pouze konstatují tvrzení žalobkyně a žalobkyní tvrzené skutečnosti nijak nedokládají ani neprokazují. Žalobkyní uváděná tvrzení nejsou podle přesvědčení žalovaného dosud předloženými důkazy náležitě prokázána a v žádném případě z nich nevyplývá řada v tomto sporu rozhodujících skutečností. Pokud žalobkyně nijak neprokazuje, že je uživatelem pozemku označených v evidenci půdy jako půdní bloky [číslo] [číslo] [číslo] vše v k. ú. [obec], tak žalovaný sporuje aktivní legitimaci žalobkyně v tomto řízení. Pokud žalobkyně tvrzenou škodu dokládá pouze odborným vyjádřením znalce ze dne 25. 10. 2019, které je podle názoru žalovaného zcela nepřezkoumatelné a nevyplývá z něj řada v tomto sporu důležitých skutečností, když chybí jakákoliv dokumentace ke způsobené škodě, pak podle názo