15 C 156/2022-49 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhal proti žalované zaplacení částky 3 014 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovanou neuhrazené jízdné ve výši 7 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč, když žalovaná dne [datum] a [datum] ke své přepravě použila vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobce provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem. 2. Žalovaná, popř. její zákonný zástupce se ve věci nevyjádřili, nerozporovali vylíčení skutkových okolností ze strany žalobce, k jednání se bez omluvy nedostavili. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná v den tvrzený žalobcem použila ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobce provozované lince veřejné osobní dopravy, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaná dosud žalobci dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 3 014 Kč nezaplatila. S ohledem na dosažený věk žalované v posuzované době je soud přesvědčen, že žalovaná byla v době započetí přepravy a v průběhu jízdy vzhledem ke své dostatečné rozumové a volní vyspělosti způsobilá k platnému uzavření přepravní smlouvy s právním předchůdcem žalobce (dopravce) a schopna v dostatečném rozsahu vyhodnotit právní následky z tohoto pro něj plynoucí. 4. Nárok žalobce se opírá o ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 za užití ust. § 1879 OZ a § 1970 OZ, dále pak (v případě použití autobusu) o ust. § 18a odst. 2, písm. a), c) zákona číslo 111/1994 Sb. o silniční dopravě v platném znění, popř. (při použití trolejbusu) o ust. § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona číslo 266/1994 Sb. o drahách v platném znění a to vždy ve spojení s ust. § 15, písm. b) vyhl. č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a jednotlivými ustanoveními Smluvních přepravních podmínek a Tarifu jízdného právního předchůdce žalobce. O příslušenství žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu ust. § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky soud hodnotí jako platné, v souladu s ust. § 1879 a násl. OZ. 5. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobce advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané stejným žalobcem, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a to ve výši 200 Kč/úkon dle § 14b odst.1, bod.1. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 100 Kč, 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč. 6. Soud zpracoval toliko zkrácené odůvodnění tohoto rozsudku ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.