16 C 440/2022-14 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené jízdné a přirážku k jízdnému, když žalovaný dne [datum] ve 14:26 hod užil k přepravě vůz [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Pohledávka byla postoupena žalobci dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že dne [datum] ve 14:26 hod cestoval žalovaný linkou provozovanou [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. O tom byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole evidenční [číslo] který žalovaný převzal a podepsal. V tomto zápise bylo vyčísleno dlužné jízdné ve výši 16 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalobce prokázal, že je oprávněn vymáhat žalovanou pohledávku, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], č. [anonymizováno] [číslo], když z přílohy k této smlouvě vyplývá, že předmětem postoupení je i žalovaná pohledávka. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Dne [datum] mu byla ještě zaslána předžalobní upomínka. 4. Žalovaný nenabízí skutková tvrzení ani důkazy o byť jen částečné úhradě dluhu, ani jinak nezpochybňuje listinné důkazy strany žalující, které soud pro jejich vzájemnou souladnost a vnitřní logiku považuje za věrohodné. Proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. 5. Po právní stránce nárok žalobce vychází z § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě (jde-li o autobus), § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (jde-li o trolejbus nebo tramvaj), § 7 a § 15 písm. b) vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu. O příslušenství pohledávky rozhodl soud podle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, však soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť tyto náklady nepovažuje za účelné k uplatnění práva. V rámci téže smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo žalobci postoupeno celkem 11 pohledávek z neuhrazeného jízdného vůči žalovanému. Žalobce, namísto toho, aby všechny tyto pohledávky vůči žalovanému uplatnil jedinou žalobou, vymáhá u soudu každou z pohledávek zvlášť. Tím dochází jak k nedůvodnému navyšování nákladů řízení pro žalovaného, tak i ke zcela zbytečné zátěži soudní soustavy. Nad to byla žalobci již přiznána náhrada nákladů v řízení mezi stejnými účastníky vedeném pod sp. zn. 15 C 423/2022. 7. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když účastníci vůči takovému postupu neměli námitky a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 101 odst. 4 a § 115a o.s.ř.). Při odůvodnění rozsudku dále postupoval soud podle § 157 odst. 4 o.s.ř. a uvedl pouze zkrácené odůvodnění.