23 C 244/2022-14 — Okresní soud v Českých Budějovicích

Žalobkyně se svou žalobou jako právní nástupkyně provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovaným neuhrazené jízdné ve výši 16 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný ke své přepravě použil vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný dne [datum] použil ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince veřejné osobní dopravy [číslo] přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaný dosud dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 1 516 Kč nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum]. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě zcela vyhověl. Nárok na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému vyplývá z § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), z § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (autobus MHD má povahu silniční dopravy), z § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (trolejbus MHD má povahu drážní dopravy). Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch však soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť tyto náklady nepovažuje za účelné k uplatnění práva. V rámci téže smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly žalobkyni postoupeny celkem 2 pohledávky z neuhrazeného jízdného vůči žalovanému. Žalobkyně, namísto aby všechny tyto pohledávky vůči žalovanému v rámci téhož balíku postoupených pohledávek uplatnila jedinou žalobou, vymáhá u soudu každou z pohledávek zvlášť. Tím dochází jak k nedůvodnému navyšování nákladů řízení pro žalovaného, tak i ke zcela zbytečné zátěži soudní soustavy. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 odst. 1 o.s.ř. Toto rozhodnutí obsahuje pouze zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o.s.ř.