25 C 436/2021-21 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 22 773,99 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný čerpal peněžní prostředky žalobkyně, přičemž úvěr řádně a včas nesplácel. 2. K výzvě soudu učiněné usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], se žalovaný ve stanovené lhůtě, (citované usnesení doručeno žalovanému dne [datum]) nevyjádřil, soud má proto za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud tedy v souladu s ust. § 115a o.s.ř. věc, též se souhlasem strany žalující, rozhodl bez nařízení jednání, a to na základě předložených listinných důkazů. 3. Po provedeném dokazování zjistil soudu následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] a z obchodních podmínek žalobkyně, které jsou nedílnou součástí této smlouvy vzal soud za prokázané, že žalobkyně v souladu s uzavřenou smlouvou (mezi účastníky) o úvěru poskytla žalovanému sjednaný úvěrový rámec do výše 20 000 Kč. Citovanou smlouvou se žalovaný zavázal dodržovat podmínky žalobkyně, včetně splácení poskytnutého úvěru. Ze zesplatnění úvěru vzal soud za prokázané skutkové tvrzení žalobkyně o čerpání finančních prostředků žalovaným. V důsledku neplnění závazků žalovaného vyplývajících ze smlouvy, tj. nedodržení výše a termínu splatnosti dohodnutých splátek úvěru, využila žalobkyně – banka – své oprávnění ze smlouvy požadovat splacení zůstatku. Z výzvy a upomínky vzal soud za prokázané, že výše uvedenou skutečnost žalobkyně žalovanému oznámila a požadovala uhrazení dlužné splatné částky. 5. Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014. Žalobkyně své povinnosti, na požádání žalovaného, poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky splnila. Žalovaný svému závazku poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, nedostál. 6. Soud návrhu jako plně důvodnému vyhověl, když o příslušenství žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 1970 OZ. 7. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 912 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobce advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b odst.1 písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané stejnou žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a to ve výši 300 Kč/úkon, a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 5, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.