26 C 243/2022-30 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 21 776 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 776 Kč a ze smluvních pokut účtovaných za porušení smluvních povinností v celkové výši 3 000 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci byl vydán dne 18.11.2021 elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který musel být zrušen, neb se jej nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas, žalovaná pak ve lhůtě k tomu soudem stanovené nereagovala na řádně doručenou výzvu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. 5. Dle § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Dle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Z listinných důkazů založených ve spisovém materiálu má soud za prokázané, že dne 23.7.2021 uzavřela žalobkyně s žalovanou prostřednictvím elektronických komunikací smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 776 Kč a úrokem ve výši 39 % ročně vrátit původně do 16.8.2021, po prodloužení splatnosti pak do 31.8.2021. 10. Žalovaná ovšem shora specifikované částky řádně a včas neuhradila, následně byla žalobkyní a posléze též inkasní agenturou opakovaně v této souvislosti upomínána, leč bez kýženého efektu. Poněvadž neplnila řádně a včas, je povinna uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve standardní výši 8 776 Kč, jak plyne z čl. 4 smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná dále porušila povinnosti stanovené v čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru, neb nedoložila tam vymezené dokumenty. Z tohoto důvodu je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokuty ve výši 2 x 1 500 Kč. 11. Konečně byla v čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru smluvními stranami pro případ prodlení ujednána výše nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky. Tyto se vyšplhaly na částku 2 600 Kč (450 Kč + 650 Kč + 1 500 Kč). Jakkoliv žalobkyně dokládá účelnost a opodstatněnost jejich vynaložení, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná jakožto spotřebitel se zavázala k vrácení nejen jistiny ve výši 10 000 Kč, nýbrž také poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 776 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč pro případ porušení povinností specifikovaných v čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru. V tomto kontextu nelze než hodnotit ujednání o povinnosti k náhradě nákladů ve výši 2 600 Kč jako nepřiměřené ve smyslu § 1813 o.z. V této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. Dlužno dodat, že žalobkyně v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb. pregnantně prověřila úvěruschopnost žalované, což také soudu náležitým způsobem doložila. 13. S ohledem na výše uvedené soud žalobě jako důvodné v převážné části vyhověl, jak svědčí výrok v odst. I. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyni, která byla z převážné části se svojí žalobou úspěšná, vznikly náklady řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 872 Kč. 15. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.