10 C 133/2023-69 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou spolu účastnice uzavřely dne [datum]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 37 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 033 Kč v počtu 48měsíčních splátek vždy ke každému 23. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná se zavázala uhradit i úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,62 % ročně. Žalovaná ničeho neuhradila. Jelikož byla žalovaná v prodlení již s úhradou první splátky, která byla splatná dne [datum], k datu [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně požadovala úhradu nové jistiny v celkové výši 45 853,36 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 17 502 Kč a úrok z původní jistiny ve výši 37 000 Kč ve výši 95,92 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalované byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. K jednání se žalovaná nedostavila, svou přítomnost neomluvila, tudíž byla věc projednána v její nepřítomnosti. 4. Při jednání soudu dne [datum] byla žalobkyně poučena dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a vyzvána k doložení tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně při ověřování a posouzení úvěruschopnosti postupovala, spolu s tvrzeními a důkazy, z jakých konkrétních skutečností žalobkyně dospěla k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně soudu nepředložila žádné nové důkazy, odkázala na důkazy založené již ve spise a argumentovala tím, že není možno po žalobkyni požadovat ještě další zkoumání než to, které již činí. Žalobkyně vychází z tvrzení žalované, pokud jde o příjmy a výdaje, jak předpokládá občanský zákoník v souladu se zásadou poctivosti. Žalobkyně musí předpokládat, že tvrzení uvedená žalovanou jsou pravdivá. V praxi není možné dělat jistá rozsáhlá zkoumání pro prověření úvěruschopnosti. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalovaná obdržela úvěr v celkové výši 37 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku řádně a včas, jelikož toto neučinila, dostala se tak do prodlení, čímž nedodržela smluvené podmínky. Žalobkyně zesplatnila tento úvěr ke dni [datum], jelikož nedošlo k uhrazení ani jediné splátky. Žalovaná pohledávka ve výši 64 753 Kč sestává z jistiny (tzv. nové jistiny) ve výši 45 853,36 Kč, což odpovídá původní dlužné jistině 37 000 Kč a dlužného úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 8 853,36 Kč. Dále tato dlužná částka sestává ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 17 502 Kč, úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 37 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění ze dne [datum] a dne [datum], žalovaná však ničeho neuhradila. 7. Skutková tvrzení žaloby nebyla žalovanou zpochybňována, ani žádnými důkazy či skutkovými tvrzeními vyvrácena, když žalovaná zůstala zcela nečinná. Avšak důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby prokázala, že zaplatila řádně a včas. Soud tedy vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, shora uvedená suma jí byla vyplacena, avšak svou smluvní povinnost vrátit peníze včetně smluvených nároků nesplnila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedostatečně osvědčila úvěruschopnost žalované, byla v této věci pouze částečně úspěšná. Ve věci bylo prokázáno, že žalovaná vyčerpala úvěr ve výši 37 000 Kč a neuhradila ničeho. Tato částka byla žalobkyni zcela přiznána. Soud tuto částku přiznal pouze co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení v této výši, což je výše poskytnutých peněžních prostředků, které žalovaná dosud neuhradila. Dále žalobkyni patří i zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 37 000 Kč od [datum] do zaplacení. Ostatní nároky soud žalobkyni nepřiznal. V těchto ostatních nárocích byla žalobkyně neúspěšná a tento návrh byl zamítnut. Žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalované, jelikož vyšla z pouhých tvrzení žalované ohledně jejího příjmu a jejích výdajů. Žalobkyně si pouze lustrovala žalovanou v dostupných databázích, dále si vyžádala výpis z účtu, ze kterého však plyne počáteční zůstatek 0 Kč, předchozí zůstatek 36,42 Kč v období [datum] – [datum], dále si žalobkyně vyžádala přehled příjmů žalované, přičemž bylo zjištěno, že žalovaná byla na rodičovské dovolené, pobírala další dávky hmotné nouze a z důkazů vyplynul celkový příjem ve výši 13 520 Kč nad předpokládaným příjmem, který byl zaveden do hodnocení – karty klienta ve výši 17 600 Kč, který byl neověřen. Splátky předešlého úvěru byly ve výši 2 992 Kč, nájemné bylo ve výši 1 200 Kč, jelikož žalovaná zaškrtla, že bydlí u rodičů, avšak je matka samoživitelka ve společném bydlišti se svými třemi dětmi. Ze správného hodnocení úvěruschopnosti muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná nebude mít možnosti předmětný úvěr, navíc s takto vysokým úrokem splácet. Dle ustálené judikatury, zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, plyne, že věřitel svým povinnostem nedostojí, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, nebude-li mít k dispozici objektivně doložené osobní, výdělkové a majetkové poměry. Pouhá informace, že spotřebitel není evidován v databázi dlužníků, je zcela nedostatečná. 8. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě částečně vyhověl. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., když částečně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti částečně neúspěšné žalované. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 238 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 4 úkony právní služby po 3 700 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Poměr úspěchu 57 % žalobkyně ku neúspěchu 43 % žalované zakládá nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení co do 14 % z celkové částky. Celkové náklady řízení činí částku 22 598 Kč a z toho 14 % činí částku 3 163,70 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal. 10. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.