23 C 289/2022-16 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 22 401 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen„ poskytovatel úvěru“), a žalovaným dne [datum]. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl na jednání bez přítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy. 4. Soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala svá podstatná tvrzení, popř. jí uváděná tvrzení neodpovídají předloženým důkazům a některá podstatná tvrzení zcela chybí: 5. Žalobkyně úvodem tvrdí, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s poskytovatelem úvěru dne [datum], tj. ovšem ještě před samotným vznikem pohledávky ([datum]). K samotné smlouvě o postoupení pohledávek je připojen jakýsi výňatek ze seznamu postoupených pohledávek, který ovšem nemůže, s ohledem na okamžik vzniku pohledávky, k předmětné smlouvě o postoupení pohledávek vůbec patřit. Jakkoliv je ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] patrné, že se jedná o rámcovou smlouvu („ smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“), žalobkyně to ani netvrdí a dále netvrdí ani neprokazuje mechanismus uzavírání dalších smluv, což by mohlo ozřejmit, jakým způsobem měla nabýt konkrétní pohledávku za žalovaným. Žalobkyně tak postoupení pohledávky z původního věřitele na sebe řádně netvrdí ani neprokazuje. 6. Žalobkyně také tvrdí, že žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 37 154,45 Kč a že tento úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Z přiložených důkazů lze ale dovodit, že částka 37 154,45 Kč není čerpaným úvěrem, ale souhrnnou výší dluhu, která kromě jistiny obsahuje i řadu dalších nároků (úroky a náhrada účelně vynaložených nákladů). Žalobkyně si však své tvrzení zcela zjednodušuje a nevysvětluje, jak dospěla ani k částce 37 154,45 Kč ani k částce 22 401 Kč. 7. Ze žalobních tvrzení (a dokonce ani z důkazů) není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně požaduje„ po zohlednění případných dílčích plateb ze strany“ (patrně žalovaného) částku 22 401 Kč, když výši„ případných“ úhrad žalobkyně neuvádí a tato částka nevyplývá ze žádných relevantních důkazů (a to ani z jediné, údajně poslední, doložené faktury ani z přiložené tabulky pod názvem souboru„ [číslo]“, kterou žalobkyně neoznačuje ani nevysvětluje). Není na soudu, aby ze skupiny předložených důkazů, na které žalobkyně v textu žaloby ani neodkazuje, vybíral, které důkazy mají prokazovat které tvrzení nebo dokonce, aby si z předložených důkazů chybějící tvrzení domýšlel. 8. Dále soudu není zřejmé, z jakého smluvního ujednání nebo důvodu žalobkyně dovozuje datum splatnosti dluhu [datum]. 9. Konečně pak žalovaná ani nijak neprokazuje svá tvrzení k otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného poskytovatelem úvěru. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohl jí soud poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o nutnosti dotvrdit a prokázat shora uvedené skutečnosti. Žalobkyně proto neunesla břemeno důkazní v některých otázkách svého nároku ani břemeno tvrzení. Je pravdou, že žalobkyně ve své omluvě z jednání ze dne [datum] uvádí, že v případě, že by soud na jednání konaném v nepřítomnosti žalobkyně nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, žádá žalobkyně v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu soud, aby před konáním jednání vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů a poskytl jí k tomu přiměřenou lhůtu. Soud však nemá povinnost žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení a důkazů dle § 118a o.s.ř. v jiné fázi řízení, než na jednání a z hlediska předvídatelnosti postupu soudu mohlo žalobkyni napovědět již to, že soud nařídil jednání (nepostupoval podle § 115a o.s.ř.) a již dříve v obdobné věci (23C 243/2022) žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů v obdobném rozsahu vyzýval. Žalobkyně si proto musí být nepochybně vědoma toho, že tento typ jejích žalob je z její strany více než zjednodušující a z hlediska náležitostí nedostatečný. 11. Právně byla věc posouzena podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), tedy dle příslušných ustanovení občanského zákoníku o smlouvě o úvěru a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Zcela úspěšnému žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.