25 C 379/2023-19 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 32 109,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) Smlouvu o úvěru [číslo]. Součástí této smlouvy jsou též smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Na základě citované smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se na základě citované smlouvy zavázal zaplatit i úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 077 Kč a úhradu za možnost placení splátek v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Přes opakované upomínky a výzvy žalovaný své závazky z citované smlouvy neplnil řádně a včas. Z toho důvodu právní předchůdce žalobkyně uplatnil v souladu s citovanou smlouvou o úvěru své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Předmětná pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni [datum] postoupena na společnost žalobkyně. Po postoupení pohledávky žalovaný na výše uvedený dluh ničeho neuhradil. Přes výzvy žalobkyně i jejího právního předchůdce žalovaný v rozsahu žalované částky svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se přes výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 13.10.2023, č.j. EPR 218037/2023-9 nevyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě (citované usnesení doručeno žalované dne [datum]), soud má proto za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud tedy v souladu s ust. § 115a o.s.ř. též se souhlasem strany žalující věc rozhodl bez nařízení jednání, a to na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný coby dlužník tuto smlouvu uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, na daný smluvní vztah mezi účastníky tak nelze aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 4. Skutková tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč a o podmínkách a splatnosti tohoto úvěru, zejména o počtu, výši a splatnosti pravidelných splátek vzal soud za prokázané právě z citované Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] obsahu smluvních podmínek, předpisu splátek a transakční historie. Žalovaná strana výši pohledávky nikterak nerozporovala. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena s účinností ke dni [datum] na nynější žalobkyni, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014, na základě které byly žalovanému žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky v dohodnuté výši, které se žalovaný zavázal vrátit ve sjednané lhůtě. Žalovaný skutková tvrzení žalobkyně o nikoli řádném a včasném splácení úvěru nerozporoval. 6. Soud návrhu v plném rozsahu vyhověl včetně úroku z prodlení, jehož výše je v souladu s ust. § 1970 OZ. 7. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 258 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b odst.1 písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané stejnou žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a to ve výši 500 Kč/úkon, a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 13 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 5, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.