27 C 286/2023-32 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 24465,16 Kč představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] 2. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splatit, neboť vyhodnotil informace požadované a získané od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná v žádosti uvedla, že je zaměstnána, výše jejího měsíčního příjmu činí 26 984 Kč, výše jejích měsíčních výdajů činí 12 370 Kč, taktéž žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí u rodičů. Majetková situace uvedená žalovanou v žádosti byla ověřena z pracovní smlouvy a výplatních pásek. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 12 740 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2405 Kč a poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 4 680 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 452 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr ze dne [datum], z níž vyplývá, že žalovaná je zaměstnána, její mzda činí 18475 Kč měsíčně, dále pobírá invalidní důchod ve výši 5697 Kč měsíčně a rodičovský příspěvek či výživné ve výši 2 812 Kč měsíčně. Žalovaná v žádosti uvedla, že má dvě vyživovací povinnosti, je vdaná a bydlí u rodičů. Příjem žalované byl ověřen výplatními páskami, pracovní smlouvou a dokladem o invalidním důchodu (vyplývá z žádosti o úvěr ze dne [datum]). Měsíční výdaje žalované činily podle sdělení žalované uvedeného v žádosti o úvěr ze dne [datum] částku 12 370 Kč, konkrétně šlo o výdaje na bydlení, energie ve výši 1 500 Kč měsíčně, dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 10 870 Kč (vyplývá z žádosti o úvěr ze dne [datum]). Z žádosti nevyplývá, že by byla právním předchůdcem ověřena výše výdajů sdělených žalovanou a výše příjmu sděleného žalovanou ve výši 2812 Kč. Z transakční historie vyplývá, že žalovaná z titulu výše uvedené smlouvy uhradila částku 28 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k této). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (zjištěno z dopisu ze dne [datum] adresovaného žalované). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání). 5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). 1. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 2. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. 3. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 4. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovanou řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr. 5. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti označit důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem, na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány výdaje žalované, a dále jakým konkrétním způsobem byl ověřen příjem žalované uvedený žalovanou v žádosti o úvěr ve výši 2 812 Kč, není ani zjevné, zda se skutečně jedná o pravidelný příjem žalované. Podle názoru soudu byly dostatečně ověřeny jen mzda žalované ve výši 18 475 Kč a invalidní důchod ve výši 5697 Kč. Pokud jde o výdaje, tak zde vůbec nelze konstatovat, že tyto byly ověřeny a že se právní předchůdce žalobce pouze nespolehl na informace sdělené žalovanou. Pokud se právní předchůdce žalobce pouze spokojil se sdělením žalované ohledně výše měsíčních výdajů, tak nelze konstatovat, že by posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. 6. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovanou byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Zároveň je ale nutné zohlednit, že žalované byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, když žalovaná z titulu této smlouvy uhradila celkem částku 28 500 Kč, z titulu této smlouvy tedy žalovaná není povinna vracet žalobci ničeho. Z výše uvedených důvodů byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť poskytnuté prostředky úvěru žalovaná zaplatila a co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná a měla by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná, žádné náklady jí v řízení nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku shora.