31 C 337/2023-18 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 13 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení, smluvní náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a smluvní pokutu za prodlení s úhradou ve výši 3 190 Kč, to vše jako nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť účastníci nereagovali na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. 4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: 5. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], tedy prostřednictvím komunikace na dálku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky ve výši 3 250 Kč do [datum] (Zjištěno ze smlouvy o zápůjčce včetně dodatku ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek a výpisu z běžného účtu). 6. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje. V žalobě žalobkyně uvádí, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, toto své tvrzení však nedoložila žádnou listinou. K výzvě soudu ze dne [datum] žalobkyně sdělila, že nebude ke svému návrhu ničeho doplňovat. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. S ohledem na výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru posoudil soud uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a rozhodl o vrácení pouze poskytnuté jistiny, a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalovaného. Tuto lhůtu soud stanovil na 2 měsíce. Ve zbývajícím rozsahu pak soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví zákon na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Soud stanovil tuto dobu na 2 měsíce po právní moci rozsudku. Žalovaný tedy doposud není v prodlení a žalobci nárok na zákonné úroky z prodlení doposud nevznikl (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalobkyně činil 52,8 % a její neúspěch 47,2 % (smluvní náklady spojené s uplatněním pohledávky nejsou příslušenstvím pohledávky, ale samostatným nárokem). Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5,6 % Náklady řízení žalobkyně přitom činily 2 000 Kč a sestávají z vyměřeného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.