25 C 185/2024-30 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 6. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 133 868,86 Kč s odůvodněním, že žalovaný, coby zaměstnanec, dne 16. 10. 2023 uznal svůj dluh vůči žalobkyni, coby zaměstnavateli, ve výši právě žalované částky a uzavřel v tomto směru se žalobkyní dohodu o způsobu úhrady tohoto dluhu. Uznaný dluh vznikl jednáním specifikovaným v citované dohodě. Co do důvodu a výše uznaný dluh se žalovaný v uzavřené dohodě zavázal uhradit žalobkyni nejpozději do 20. 11. 2023 (a to i ve splátkách). Žalovaný ve lhůtě splatnosti dlužnou částku ani z části žalobkyni, a to ani přes její opakované výzvy, neuhradil.2. Žalovaný se ve lhůtě stanovené podepsaným soudem v usnesení ze dne 19.8.2024, č.j. , spisová značka, nevyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, že žalovaný, kterému bylo výše citované usnesení doručeno spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s ust. § 115a o.s.ř., též se souhlasem strany žalující, rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání.3. Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav:4. Z Uznání dluhu a dohody o způsobu jeho úhrady ze dne 16. 10. 2023 vzal soud za prokázané,že dle článku I. odst. 1.1 této listiny vykonává žalovaný na základě pracovní smlouvy, coby zaměstnanec, pro žalobkyni, coby zaměstnavatele, práci na pracovní pozici přijímací technik na prodejním středisku v , právnická osoba, . Zaměstnanecký poměr zaměstnanceu zaměstnavatele byl zahájen dne 1. 12. 2022, kdy zaměstnanec nastoupil u zaměstnavatele do práce. Dle úvodu citované listiny uzavřeli žalovaný, jako zaměstnance a žalobkyně, jako zaměstnavatel, dne 16. 10. 2023 tuto dohodu o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady. Dle článku II. citované dohody, žalovaný výslovně uznal svůj závazek nahradit zaměstnavateli – žalobkyni škodu ve výši 133 868 Kč vzniklou jednáním žalovaného popsaným v odstavci 1.2 až 1.9 této dohody. Z uvedených odstavců předmětné dohody ve spojení s článkem 1.10 vyplývá,že specifikovaným jednáním žalovaný, coby zaměstnanec, způsobil zaměstnavateli – žalobkyni svým úmyslným jednáním vymezeným ve shora citovaných odstavcích této dohody škodu, kterou zaměstnavatel – žalobkyně vyčíslil na právě žalovanou částku. Dle článku 1.11 je mezi stranami této dohody nesporné, že zaměstnanec (žalovaný) do dnešního dne zaměstnavateli (žalobkyni) uvedenou škodu neuhradil, proto se smluvní strany dohodly na způsobu náhrady škody, která je předmětem této dohody. Dle článku III. této dohody se zaměstnanec (žalovaný) zavázal uhradit zaměstnavateli (žalobkyni) škodu v penězích, a to bezhotovostně na účet zaměstnavatele specifikovaný v článku III. odst. 3.1 vedený u , právnická osoba, ., a to nejpozději do20. 11. 2023. Žalobkyně, coby zaměstnavatel, se současně zavázala v uvedené době přijmout plnění zaměstnance (žalovaného) i po částech. Dle článku IV. odst. 4.5 smluvní strany výslovně prohlásili, že si tuto dohodu přečetly, jejímu obsahu v celém rozsahu rozumí a na důkaz svého souhlasu s obsahem této dohody pod ní připojují své podpisy. Citovaná listina je opatřena podpisem , jméno FO, , regionálního ředitele za stranu žalobkyně a podpisem žalovaného.5. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 15. 12. 2023 ve spojení s připojenou obálkou, výzvy k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínky ze dne 21. 2. 2024, z podacího lístku a výpisu o sledování zásilek soud zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne 15. 12. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě výše uvedené uznané dlužné částky ve výši 133 868,86 Kč. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 18. 12. 2023 na adresu, kterou žalovaný sdělil žalobkyni, coby svému zaměstnavateli, když současně tato adresa byla žalovaným označena i v dohodě o úhradě dluhu. Žalovaný si zaslanou výzvu nepřevzal, a to ani po jejím uložení dne 22. 12. 2023 na poště. Uvedená výzva se tak dostala do dispozice žalovaného, lze tak dovodit, že žalovanému byla tato zásilka doručena dne 22. 12. 2023 v souladu s ustanovením § 570 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalovanému byla dále dne 21. 2. 2024 zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka. I přes nastalou splatnost dlužné pohledávky byla žalovanému poskytnuta možnost pro případ, že splatnou pohledávku uhradí do 21. 3. 2024, nebude po něm žalobkyně požadovat žádné příslušenství pohledávky. Předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 23. 2. 2024. Žalovaný ani přes tyto výzvy dosud žalobkyni ničeho ani zčásti na uznaný dluh neuhradil. Žalovaný je vůči žalobkyni v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu, a to ode dne následujícího po splatnosti předmětné pohledávky, tj. od 21. 11. 2023.6. Mezi účastníky tohoto řízení vznikl ke dni 1. 12. 2022 pracovní poměr na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem, když jeho obsahem byl výkon práce žalovaného pro žalobkyni na pracovní pozici přijímací technik na prodejním středisku v , právnická osoba, . Účastníci tohoto řízení platně dne 16. 10. 2023 uzavřeli výše citovanou dohodu o způsobu úhrady dluhu, když žalovaný vůči žalobkyni jednostranným prohlášením výslovně uznal svůj závazek nahradit žalobkyni škodu ve výši 133 868 Kč vzniklou jeho úmyslným jednáním popsaným v odstavci 1.2 až 1.9 dohodyo způsobu úhrady dluhu. Účastníci uzavřeli dohodu o způsobu náhrady škody v souladu s ustanovením § 263 odst. 2 zákoníku práce, když podmínky předpokládané tímto ustanovením jsou v daném případě splněny. Žalovaný svůj závazek nahradit škodu vůči žalobkyni uznal, byla dodržena též písemná forma této dohody. Žalovaný nedodržel svůj závazek vyplývající z citované dohody, když ve lhůtě splatnosti dlužnou částku žalobkyni ani zčásti neuhradil. Návrh je důvodný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně příslušenství žalované pohledávky,o kterém bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 6 694 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobce advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 6 460 Kč/úkon, za3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a náhradu za 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 vyhl.č. 177/1996 Sb. a navýšení o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně.