25 C 388/2023-106 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému původně domáhala zaplacení částky 178 390,26 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovanými byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byli žalovaní oprávněni čerpat peněžní prostředky žalobkyně ve výši 300 000 Kč. Žalovaní se zavázali splatit poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 189 pravidelných měsíčních splátkách v dohodnuté výši 2 622 Kč. Celkový nesplacený zůstatek jistiny poskytnutého úvěru činí 172 390,26 Kč. 2. Žalovaná vyjádřila ochotu žalovanou jistinu žalobkyni uhradit postupně dle příjmových možností žalovaných, když doplnila, že v průběhu splácení předmětného úvěru se s manželem dostali do finanční tísně a přišli o dům. Byli nuceni se z domu vystěhovat, nyní žijí v podnájmu, když za bydlení a energie měsíčně vynakládají částku 15 500 Kč. Další výdaje mají zejména v souvislosti s výchovou a studiem jejich dvou nezletilých dětí, dále žalovaná splácí půjčku, na kterou jí zbývá ještě doplatit částka 5 000 Kč. Žalovaná pobírá příjem od zaměstnavatele ve výši cca 21 000 Kč měsíčně. Žalovaný pobíral čistý měsíční příjem ve výši 23 000 Kč, nicméně v listopadu 2023 utrpěl pracovní úraz, což se projevilo na snížení jeho příjmu. Žalovaná uvedla, že je schopna hradit poskytnutý úvěr ve splátkách maximálně ve výši 3 000 – 3 500 Kč měsíčně. 3. Ještě před zahájením řízení vzala žalobkyně žalobu, co do celkové částky 6 000 Kč spolu s příslušenstvím (zákonným úrokem) jdoucím z této částky zpět, když v této části žalobkyně přijala od žalovaných částečnou úhradu dluhu. Vzhledem k výše uvedenému procesnímu kroku soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, zastavil. 4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 5. Ze Smlouvy o úvěru od [anonymizováno] ze dne [datum] ve spojení s jejím dodatkem, žádostí o úvěr a Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně vzal soud za prokázáné, že žalovaní uzavřeli se žalobkyní výše uvedeného dne smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovaným úvěr ve výši 300 000 Kč, jak vyplývá z předložené platební historie. Poskytnutou jistinu úvěru co do uplatňované částky 172 390,26 Kč žalovaní žalobkyni dosud nevrátili. 6. Podle § 497 obch.zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 39 obč. zák. ve znění účinném do 31.12.2013 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 9 odst.1 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). 11. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost na základě tvrzených příjmů. Z žádosti o úvěr vyplývá příjem žalovaného ve výši 18 981 Kč (doložen potvrzením zaměstnavatele) a příjem žalované ve výši 6 780 Kč (peněžitá pomoc v mateřství 30x226 Kč/den). Mezi výdaji žadatelé uvedli splátky u jiných bank ve výši 2 173 Kč. Výdaje žalovaných byly vyčísleny s využitím statistických údajů na 21 603 Kč, přičemž však žalobkyně netvrdí ani nedokládá, jakým způsobem k této částce dospěla, ani z čeho je složena. Volné prostředky žalovaných byly právním předchůdcem žalobkyně vyhodnoceny na 3 478 Kč. Dle tvrzení žalobkyně též původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaných nahlížením do veřejných rejstříků – BRKI, NRKI, IR. Právní předchůdce žalobkyně tedy vycházel z doložených příjmů žalovaných, výdaje žalovaných však nikterak neověřoval. 12. Z těchto podkladů nemohl původní věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelů (žalovaných) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaných tak nebyla prověřena řádně. 13. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaných, tyto řádně neporovnala s jejich příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaných poskytnutý úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovaným nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalovaní již právnímu předchůdci žalobkyně, popř. žalobkyni zaplatili celkem 121 609,74 Kč, jak dokládá obratová historie na bankovním účtu a nesporné tvrzení stran. Převzali-li žalovaní úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, jsou povinni nesplacenou část jistiny (v žalované výši 172 390,26 Kč) vrátit. 14. Žalobkyně se ani k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř. k otázkám výše naznačeným a též k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaných při jednání soudu nevyjádřila. Soud tedy vyšel ze žalobkyní nesporované skutečnosti, že se žalovaní i po postoupení pohledávky snaží o postupnou úhradu dluhu vůči žalobkyni dle svých aktuálních možností, když zpravidla hradí splátky ve výši 2 000 – 3 000 Kč měsíčně. Soud proto dospěl k závěru, že je odpovídající zjištěným současným příjmovým a majetkovým poměrům žalovaných právě splátka ve výši 2 500 Kč měsíčně. 15. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. 16. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 8 620 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobce advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 8 020 Kč/úkon, za 4 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 4. účast na jednání soudu dne [datum]), náhradu za 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč, náhradu cestovních výdajů ve výši 2 072 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.