25 C 62/2020-892 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Projednávaná věc žalobkyně proti žalovanému , jméno FO, o zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím byla usnesením podepsaného soudu ze dne 11. 2. 2020, č.j. , spisová značka, z původně vedeného řízení u Okresního soudu v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, vyloučena k samostatnému řízení a to poté, co podepsaný soud ve vztahu k žalovanému , jméno FO, vydal částečný rozsudek ze dne 24. 1. 2019, č.j. , spisová značka, , jímž žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 577 497 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 577 497 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení proti prvnímu žalovanému , jméno FO, (společně a nerozdílně s druhým žalovaným a čtvrtou žalovanou) a dále v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 298 170 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 3 298 170 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení proti prvnímu žalovanému , jméno FO, a třetí žalované (společně a nerozdílně se čtvrtou žalovanou), zamítl s tím, že o zbývající části nároku žalobkyně a o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a prvním žalovaným bude rozhodnuto v konečném rozsudku.2. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 16. 10. 2019, č.j. , spisová značka, byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 577 497 Kč (mimo jiné) ve výroku III. ve vztahu k žalovanému , jméno FO, částečně zrušen a řízení ohledně částky 577 497 Kč bylo zastaveno, ve zbývající části výroku III. byl rozsudek soudu prvního stupně (ve vztahu žalovanému , jméno FO, ) potvrzen. Rozsudek soudu prvního stupně ve shora citovaných výrocích již nabyl právní moci.3. Předmětem řízení nově vedeného pod sp.zn. , spisová značka, tak zůstal žalobkyní (již žalobou doručenou soudu dne 14. 2. 2018 ve znění pozdějších podání) uplatněný další nárok vůči žalovanému , jméno FO, na zaplacení (náhrady) investic, které žalobkyně vynaložila na nemovitosti ve vlastnictví žalovaného ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím.4. Podepsaný soud rozsudkem ze dne 21. 10. 2021, č.j. , spisová značka, prvně rozhodl o žalobě tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 1 500 000 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.). Žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladu řízení částku 135 617 Kč (výrok II.), přičemž na náhradě nákladu řízení státu soud uložil žalobkyni zaplatit částku 3 911 Kč a žalovanému částku 1 521 Kč (výroky III. a IV.).5. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 6. 5. 2022, č.j. , spisová značka, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, když ve skutkové rovině odvolací soud vyšel ze zjištění, která učinil soud prvního stupně, neboť v průběhu odvolacího řízení tato nedoznala změn. I v právní rovině odvolací soud plně souhlasil se závěry, které učinil soud prvního stupně (včetně odkazu na zmíněnou judikaturu).6. Posléze byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2023, č.j. , spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 6. 5. 2022, č.j. , spisová značka, a rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 21. 10. 2021, č.j. , spisová značka, zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v , adresa, k dalšímu řízení.7. Dovolací soud se zabýval otázkou vlivu řízení o určení vlastnického práva na posuzování poctivosti držby žalobkyně a dospěl k závěru, že soudy obou stupňů neřešily tuto otázku podle správného ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dovolací soud s odkazem na ustanovení § 995 o.z. konstatoval, že je-li vyhověno žalobě podané proti do té doby poctivému držiteli, ve které se žalobce domáhá proti držiteli určení svého vlastnického práva, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, a to i v případě, že žaloba byla nejprve pravomocně zamítnuta a vyhověno jí bylo až po zrušení zamítavého rozsudku v dovolacím řízení. Pro takový případ zákon nemá výjimku a ta se nepodává ani z povahy věci. Jestliže tedy v dané věci byl žalovaný (tehdy jako žalobce) proti žalobkyni (tehdy žalované) úspěšný v řízení o určení jeho vlastnického práva ke sporným nemovitostem, pak platí, že tehdejší žalovanou (nyní žalobkyni) je třeba od okamžiku, kdy jí byla doručena žaloba, považovat za držitelku nepoctivou. Ani když byl ve věci vydán pravomocný, leč později zrušený rozsudek zamítající žalobu na určení vlastnictví, nemělo to za následek založení či „obnovení“ poctivé držby. Dovolací soud zdůraznil k otázce určení výše náhrady vynaložených nákladů poctivému držiteli, že byla-li vlastníkova žaloba napadající držbu nebo její poctivost úspěšná, má poctivý držitel právo na náhradu nákladů podle § 997 o.z. jen za dobu do doručení žaloby; poté je pokládán již za držitele nepoctivého (§ 995 o.z.) a náleží mu náhrada vynaložených nákladů jen podle § 1001 o.z. Nejvyšší soud dodal, že poctivý držitel tak má při vydání věci vlastníkovi právo na náhradu nutných nákladů, jichž bylo pro trvající zachování podstaty věci potřeba, jakož i nákladů vynaložených účelně a zvyšujících užitečnost věci nebo její hodnotu, a to v té výši, v jaké je v době poctivé držby vynaložil, nejvýše však v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení vlastníkovi (tedy do výše „přítomné hodnoty“). Dovolací soud však poukázal na to, že byť bylo právní posouzení věci soudy obou stupňů nesprávné, neznamená to ještě, že rozhodnutí odvolacího soudu je „bez dalšího“ věcně nesprávné; pokud by soudy učinily skutkové zjištění, že žalobkyně vynaložila náklady ve výši 1 771 271 Kč, jak tvrdila, přičemž výše zhodnocení (přítomná hodnota) by k době vydání věci vlastníkovi činila 1 500 000 Kč, odpovídalo by přiznání posledně uvedené částky právnímu názoru dovolacího soudu. To by však předpokládalo učinit skutkové zjištění ohledně výše skutečně vynaložených nákladů, neboť náhrada přiznaná poctivému držiteli nemůže tuto částku přesahovat. Z tohoto hlediska dovolací soud konstatoval, že je v této části rozhodnutí odvolacího soudu předčasné, tudíž nesprávné. Nicméně posouzení věci závisí i na zjištění, zda žalobkyně byla poctivou držitelkou.8. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že se dne 24. 2. 2014 zúčastnila dražby vedené Exekutorským úřadem , adresa, , soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , v rámci exekučního řízení pod sp.zn. , spisová značka, . Žalobkyně tvrdila, že jako vydražitel učinila při dražbě nejvyšší podání v částce 3 866 667 Kč, proto jí byl usnesením soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 24. 2. 2014, č.j. , spisová značka, udělen příklep na nemovitosti v tomto usnesení specifikované, vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . Proti usnesení soudního exekutora podal žalovaný , Jméno žalovaného, v postavení povinného odvolání, o kterém Krajský soud v , adresa, rozhodl usnesením ze dne 13. 6. 2014, sp.zn. , spisová značka, tak, že udělení příklepu žalobkyni potvrdil. Na základě této skutečnosti byla následně žalobkyně vyzvána Exekutorským úřadem , adresa, k tomu, aby zaplatila nejvyšší podání, což žalobkyně učinila. Nato došlo usnesením ze dne 12. 12. 2014, č.j. , spisová značka, k rozdělení podstaty ve výši 3 866 667 Kč. Žalovaný však poté podal proti výše zmíněnému usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 13. 6. 2014, sp.zn. , spisová značka, dovolání, o kterém Nejvyšší soud ČR rozhodl usnesením ze dne 17. 3. 2015, sp.zn. , spisová značka, tak, že usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 13. 6. 2014 změnil tak, že příklep na vydražených nemovitých věcech se vydražitelce , Jméno žalobkyně, . neuděluje. Žalovaný následně podal žalobu na určení u Okresního soudu v , Anonymizováno, , že je vlastníkem sporných nemovitostí. Okresní soud v , Anonymizováno, dne 22. 9. 2015 rozsudkem č.j. , spisová značka, , žalobu žalovaného zamítl a rozhodl tak, že vlastníkem nemovitostí je žalobkyně. Tento rozsudek byl poté na základě odvolání žalovaného potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 12. 1. 2016, č.j. , spisová značka, . O podaném dovolání žalovaného však Nejvyšší soud ČR dne 27. 6. 2017 rozsudkem č.j. , spisová značka, rozhodl tak, že rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 12. 1. 2016, č.j. , spisová značka, , zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení Krajskému soudu v , adresa, , který rozsudkem ze dne 5. 9. 2017, č.j. , spisová značka, rozhodl pravomocně o tom, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalovaný , Jméno žalovaného, . Žalobkyně doplnila, že se důvodně a oprávněně domnívala, že je vlastníkem předmětných nemovitostí (jelikož zaplatila nejvyšší podání), a to od 24. 2. 2014, kdy bylo vydáno usnesení o příklepu, až do 28. 3. 2015 (do zjištění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o neudělení příklepu) a dále od ledna 2016, kdy vydal Krajský soud v , adresa, pravomocný rozsudek, že žalobkyně je vlastníkem předmětných nemovitostí, až do června 2017, kdy bylo vydáno druhé rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. V uvedené době žalobkyně prováděla na předmětných nemovitostech stavební úpravy, když celkem žalobkyně do předmětných nemovitostí investovala částku 1 771 271,19 Kč. Žalobkyně požadovala za jí prove