27 C 171/2024-39 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 15570Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 5.1.2023. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 10 000 Kč, smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuta podle bodu 4.2. písm.c) smlouvy kapitalizovaná žalobcem ve výši 1570 Kč za období prodlení žalovaného od 11.5.2023 do data odeslání předžalobní výzvy dne 15.10.2023.2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, a to na základě informací sdělených žalovaným, výpisů z účtu žalovaného a dále nahlédnutím do databáze ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.3. Žalovaný nárok uplatněný žalobcem neuznal, neboť nesouhlasil s výší žalobcem požadovaného úroku.4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 5.1.2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté prostředky spolu s odměnou za jejich poskytnutí ve sjednaných splátkách (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl, že je zaměstnán, pobírá příjem ve výši 39 754 Kč měsíčně, je ženatý, má výdaje ve výši 4 860 Kč měsíčně a vlastní dům s hypotékou (zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne 5.1.2023). Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného za měsíce září až prosinec 2022, z nichž vyplývá, že žalovaný pobíral mzdu ve výši 34 269 Kč v měsíci říjnu 2022, 37 148 Kč v měsíci listopadu 2022 a 47 847 Kč v měsíci prosinci 2022. Taktéž z výpisů z účtu žalovaného za měsíc říjen až prosinec 2022 vyplývá, že konečný zůstatek prostředků na účtu žalovaného v měsíci říjnu 2022 činil 86 660 Kč, v měsíci listopadu 2022 činil 5897,62 Kč a v měsíci prosinci 2022 činil 611,51 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v , právnická osoba, ve věci sp. zn. , spisová značka, .8. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.9. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr.10. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, z jaké konkrétní částky pravidelných měsíčních výdajů žalovaného žalobce vycházel a jaká konkrétní zjištění a na základě jakých důkazů ohledně takové konkrétní částky žalobce učinil. Podle názoru soudu lze považovat za dostatečně zjištěný a ověřený průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši sdělené žalovaným (cca 39 000 Kč). Na základě žalobcem předložených výpisů z účtu však nelze dospět k tomu, že byly s odbornou péčí ověřeny výdaje sdělené žalovaným v žádosti o úvěr, ve výši 4860 Kč měsíčně. V období těsně předcházejícím uzavření smlouvy, konkrétně v období měsíce listopad a prosinec 2022 totiž žalovaný disponoval poměrně nízkým zůstatkem peněžních prostředků na účtu, navíc žalovaný v žádosti o úvěr žalobci sdělil, že má dům s hypotékou, není však zjevné, v jaké měsíční částce hypotéku splácel a zda ji splácel. Při zohlednění toho, že měl žalovaný splácet hypotéku, se poté jeví jako nepřiměřená částka pravidelných měsíčních výdajů uvedených žalovaným v žádosti ( pouhých 4860 Kč měsíčně). Z výpisů z účtu žalovaného za měsíc říjen až prosinec 2022 vyplývají mnohem větší obraty na účtu žalovaného než jaké byly žalovaným uvedeny v žádosti o úvěr a s ohledem na nízké zůstatky prostředků na účtu a taktéž s ohledem na žalovaným sdělenou skutečnost ohledně domu s hypotékou, nelze na základě žalobcem předložených důkazů dospět k závěru, zda žalovaný byl schopen dalšího dluhového zatížení.11. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, v rozsahu, v jakém zůstal dosud nezaplacen. Žalovanému byly poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, dlužná jistina podle tvrzení žalobce činí 10 000 Kč, žalovaný výši dlužné jistiny,tedy výši poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků, nevyvrátil, soud proto podané žalobě co do zaplacení částky 10 000 kč vyhověl. Co do zbylé žalobcem požadované částky byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.12. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně doplnění současných příjmů, výdajů a celkové současné majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu tedy nezbylo jinak, než vyjít z naposledy zjištěného příjmu žalovaného ve výši 39 000 Kč a zohlednit, že od doby poskytnutí prostředků žalovanému (leden 2023) se obecně podstatně zvýšily výdaje spojené se zajištěním bydlení, úhradou energií a běžných životních potřeb, s ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaný by měl být schopen zaplatit žalobci částku 10000 Kč jakožto zbylou část poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků, a to ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěš