27 C 201/2024-29 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 10295,89 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností Emma’s credit s.r.o., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobce uvedl, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10%rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností Emma’s credit s.r.o., dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu se sjednanou odměnou za jejich poskytnutí do 30 dnů (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, a z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve sjednané výši 10 000 Kč dne , datum, na účet vedený na jméno žalovaného u banky , právnická osoba, . ( zjištěno ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, když postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností Emma’s credit s.r.o., a , právnická osoba, ., ze dne , datum, včetně přílohy, dále ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., a žalobcem, ze dne , datum, včetně přílohy a dále z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, adresovaného žalovanému). Žalovaný žalobci dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne , datum, a dokladu o odeslání ).4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.6. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným zkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Tvrzení uvedená žalobcem jsou v tomto nedostatečná, neboť sice uvádí, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, nicméně není vůbec zjevné, jaká byla konkrétní majetková situace žalovaného, zda a jaké konkrétní příjmy a výdaje byly v případě žalovaného zjištěny, zda tyto bylo možné považovat za pravidelné a jaká byla jejich výše. Žalobce byl přípisem soudu vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně bližšího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce v tomto žádné konkrétní zjištěné údaje o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného nedoplnil. K ústnímu jednání soudu se žalobce nedostavil, a proto nemohl být soudem ve smyslu §118a o.s.ř. poučen o tom, že v případě nedoplnění konkrétní zjištěné majetkové situace žalovaného před uzavřením smlouvy, neunáší břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně toho, že byla s odbornou péčí před uzavřením smlouvy o úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného.8. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že v daném případě nebylo žalobcem prokázáno, že jeho právní předchůdce jakožto poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Z tohoto důvodu je nutné na předmětnou smlouvu o úvěru hledět jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci vydat, tj. zaplatit, v tom rozsahu, v jakém zůstal ke dni vyhlášení tohoto rozsudku nezaplacen. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu předmětné smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný z těchto poskytnutých prostředků podle tvrzení žalobce neuhradil ničeho. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, tvrzení žalobce nevyvrátil. Soud proto vyhověl podané žalobě co do zaplacení částky 10 000 Kč představující prostředky, které byly žalovanému z titulu shora uvedené smlouvy poskytnuty a které zůstaly žalovaným nezaplaceny. Co do zbylé žalobcem požadované částky představující úrok za poskytnutí prostředků byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o odměnu, která nebyla mezi účastníky platně ujednána.9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně nutnosti doplnění příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, resp. pro konstatování toho, že je oprávněný požadavek žalobce na zaplacení žalované jistiny v klasické třídenní lhůtě od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst.1 o.s.ř. Soud tedy nedisponoval od účastníků žádnými podklady pro účely stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soudu tedy nezbylo jinak než vyjít z obecné zkušenosti, že právní předchůdce žalobce je nebankovním subjektem, který v převážné většině případů poskytuje úvěry osobám s velmi nízkými příjmy, nacházejícím se skutečně ve finanční tísni, z tohoto důvodu má soud za to, že je na místě stanovit žalovanému lhůtu k plnění v nízkých splátkách, které má žalovaný i v případě nízkého příjmu možnost platit. Soud proto stanovil žalovanému lhůtu k plnění ve splátkách po 500 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.10. S ohledem na nutnost posouzení nároku