27 C 371/2023-37 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 12 870,63 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]), a žalovanou, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná z titulu uvedené smlouvy uhradila celkem částku 121 380 Kč. 2. Žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru byla posouzena s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splatit, neboť byl zjištěn příjem žalované ze zaměstnání ve výši 16 500 Kč měsíčně čistého, příjem byl ověřen bankovním výpisem. Dále bylo zjištěno, že žalovaná žije se svým partnerem, u něhož bydlí, celkové výdaje včetně splátek úvěrů činí 10 000 Kč měsíčně. Úvěruschopnost žalované byla ověřena v bankovním a nebankovním registru, v registru [příjmení], v insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí Při zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že disponibilní čistý měsíční příjem žalované činí 6 500 Kč a že žalovaná proto je schopna poskytnutý úvěr splácet. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 10,99% a poplatkem ve výši 2000 Kč v ve splátkách po 3 255 Kč měsíčně (zjištěno ze Smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovanou a dále z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč v souladu se shora uvedenou smlouvou na bankovní účet uvedený ve smlouvě (zjištěno z Potvrzení o vyplacení úvěru). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalované tím způsobem, že byl zjištěn příjem žalované ze zaměstnání ve výši 16 500 Kč měsíčně čistého, příjem byl ověřen bankovním výpisem, dále bylo zjištěno, že žalovaná žije se svým partnerem, u něhož bydlí, celkové výdaje včetně splátek úvěrů činí 10 000 Kč měsíčně. Úvěruschopnost žalované byla ověřena v bankovním a nebankovním registru, v registru [příjmení], v insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí (zjištěno z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru [číslo]). Žalovaná uhradila z titulu shora uvedené smlouvy částku celkem 121 380 Kč (zjištěno ze přehledu splátek). Došlo k fúzi sloučením žalobce se [právnická osoba] s.r.o. a jmění [právnická osoba] s.r.o. přešlo na žalobce jakožto nástupnickou společnost. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dokladu o odeslání). 5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. 8. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 9. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy, která je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, řádně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Z tvrzení žalobce a jím předložených důkazů nevyplývá, zda a jakým konkrétním způsobem byly ověřovány žalobcem zjištěné výdaje žalované ve výši 10 000 Kč. Z provedeného dokazování vyplynulo, že tato částka je částkou včetně splátek úvěrů, není však vůbec zjevné, jaké konkrétní úvěry či závazky žalovaná v době uzavření smlouvy s žalobcem splácela, zda je splácela řádně, není zjevné, jaká byla měsíční výše takových závazků. Dále není zjevné, zda a jakým konkrétním způsobem byly ověřovány další měsíční výdaje žalované nad rámec splátek závazků. Soud má za to, že za situace, že žalované byl úvěr poskytován v době, kdy žalovaná již měla jiné závazky, bylo na místě o to důkladněji zkoumat nejen její příjmy, ale i výdaje, a to tak, aby bylo možné oprávněně dospět k závěru, že majetková situace umožňuje žalované i přes své dluhové zatížení plnit ještě další závazek v podobě splátek předmětného úvěru. Žalobce se k ústnímu jednání soudu nedostavil, a soud jej proto nemohl ve smyslu §118a o.s.ř. poučit o tom, že neunáší břemeno tvrzení ani důkazní břemeno ohledně toho, zda a jakým způsobem byly ověřovány měsíční výdaje žalované uvedené ve výši 10 000 Kč, když měsíčním výdajem není pouze splátka úvěru. Pakliže se právní předchůdce žalobce ohledně výše pravidelných měsíčních výdajů spokojil pouze se sdělením žalované, nelze takový postup považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 10. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce řádně nedoplnil tvrzení a neoznačil důkazy k tomu, aby bylo možné dospět k závěru, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobci vydat, tj. zaplatit. Žalované byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu shora specifikované smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaná z titulu této smlouvy uhradila částku 121 380 Kč. Žalovaná tedy prostředky v poskytnuté výši již zcela zaplatila a není proto povinna zaplatit žalobci ničeho. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy nemůže být žalobci vyhověno co do jím požadované odměny ve formě sjednaného úroku či poplatků, ani co do požadovaných sjednaných sankcí, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány. Soud proto podanou žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná a měla by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala ve věci zcela nečinná, žádné náklady jí tak v řízení nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku shora.